Vyzrajte na kompozici aneb Jak vytvořit funkční obsah

Vyzrajte na kompozici aneb Jak vytvořit funkční obsah

Vyzrajte na kompozici aneb Jak vytvořit funkční obsah

Dnes je to na den přesně měsíc, kdy jste si mohli přečíst článek o liniích v kompozici. V dalších týdnech jsme se podívali na to, jak využít nejen linie, ale také barvy a další prostředky k tomu, aby realizovaná fotka působila stejně jako vize, kterou jste si před focením v hlavě vytvořili. Ač jsme kolem toho celou dobu kroužili, sem tam jsme se toho i dotkli, až dnes se zaměříme jen na to, jak vytvořit objektu nejen správné prostředí, ale jak s ním taky funkčně zacházet. Vítejte u posledního dílu kompozičního miniseriálu!

Co se dělo v předchozích dílech?

Pokud jste předešlé díly promeškali, nic se neděje, první, druhý a třetí díl si můžete přečíst na našem blogu. Dneska se o poznatky z nich budeme v některých bodech opírat a dál je rozvíjet směrem k objektu, tak se na ně mrkněte, ať přesně víte, o čem mluvím. :)

Minimalismus

Méně je někdy více. Platí to v mnoha situacích, fotografii nevyjímaje. Určitě si vybavíte nějakou fotku, na které toho vlastně “až tak moc k vidění nebylo”, přesto ve vás zanechala hluboký dojem. Někdy je sdělení natolik silné, že by ho další komponenty kolem hlavního objektu spíš oslabily, než aby ho podtrhly. A někdy je i méně slov více, tak na sebe nechte působit následující fotku.

Autor: Ivan Svatoš

Tento snímek (a vlastně dost dalších snímků Ivana Svatoše) bych mohla dát jako ukázkový hned k několika bodům, o kterých tu dneska budu mluvit, Ivanovo minimalistické cítění je ale na tomto konkrétním zdaleka nejsilnější. Ale schválně se pak němu vraťte, až budu mluvit o pravidlu lichých číslovek nebo směřování objektu ze a do snímku. Ti z vás, kteří mají v živé paměti druhý díl, jistě nepřejdou bez povšimnutí ukázkové těžiště. A černobílá varianta (která ještě víc zdůrazňuje kontrast bílých labutí na tmavé vodní hladině) je zkrátka kouzelná. Ale abych se tu dočista nerozplynula, pojďme se podívat na už zmiňované…

Pravidlo lichých číslovek

A jsme zase jednou u matematiky. Vzpomínáte si na pravidlo třetin? To je příklad jednoho z přístupů, kde se uplatňuje lichá číslovka jakožto harmonizátor obrazu. Mám na mysli především číslovku 3, která umožňuje třeba orámovat hlavní objekt, zatímco 2 a 4 vytvářejí dojem neukončenosti a jakéhosi souboje o pozornost divákova oka.

Rozhodně ale neplatí beze zbytku, že lichá číslovka je vždycky lepší než sudá - nebudete přece k romantickým snímkům novomanželského páru zvát družičku, abyste na něm měli lichý počet osob. Proto záleží vždy na konkrétní situaci, příběhu a atmosféře, kterou chcete navodit.


Autor: Robert Capa

Opakování motivů

Je to vlastně podobné jako u lichých číslovek, symetrie, zrcadlení a dalších technik - jakmile máte na fotce jeden ústřední motiv a podpoříte ho stejným motivem v pozadí (či popředí), dodá to snímku určitý rytmus. V architektuře třeba platí, že jednoduchý rytmus vyjadřuje vážnost a monumentalitu, složité rytmy naopak často ukazují na určitou volnost a hravost. Pokud ale fotíte radši přírodu nebo lidi namísto staveb, nebojte se, tohle pravidlo můžete využít stejně tak dobře - takové stromořadí či skupina lidí na snímku poslouží zrovna tak.

Autor: Jiří Štarha

Představit si to můžete s čímkoliv, nemusí to být člověk, strom ani arkáda. Důležité je, že opakování podtrhuje motiv samotný a jeho význam. A pokud je ještě perfektně vyvážíte, bude efekt dokonalý.

Vzory a textura

Textura i vzory jsou toho už z logiky věci příkladem opakování motivů, a to navýsost výrazným. Ať už budeme mluvit o dlažbě či květinovém koberci, nepochybně se můžou stát základem velice estetického snímku. A nemusí se jednat o vyloženě pravidelné tvary, už samotné opakování působí harmonicky. Když zabrousíme do psychologie - když se něco už po několikáté opakuje a všechny okolnosti jsou vám důvěrně známé, necítíte se ve větším bezpečí?

Autor: Anna Jirásková

Metafora

Asi už jste si zvykli na moje exkurze do jiných oborů. Literátům už určitě svitlo, kam mířím tentokrát, metaforou mám na mysli de facto změnu vnímání: jedná se o přenesení významu na základě vnější podobnosti. Na základě metafory byly třeba v 50. letech betonové mříže interpretovány jako včelí úl. Stejně jako literární metafora i ta architektonická či fotografická prochází vývojem, od nového k samozřejmému, proto si dávejte pozor na klišé.

Autor: Petr Jan Juračka

Petr pořídil mikrofotografii motýlích křídel. Ale mně to připomíná šindele na střeše, co vám?

Juxtapozice

U literatury ještě chvilku zůstaneme. Juxtapozice alias konfrontace znamená prosté postavení dvou lidí, věcí či čehokoliv jiného vedle sebe, abychom je mohli porovnat. Teď mi jde ale hlavně o obsahový kontrast - dva objekty reprezentující dva odlišné světy (nebo naopak ne, ale kontrast vynikne mnohem líp).

Autor: Anna Jirásková

Staré a nové, tradiční a nekonformní nebo umělé a přírodní. Hledejte nové a neokoukané juxtapozice a ukažte je světu!

Koukám ven, koukám dovnitř

Tohle téma rozhodně nesmím vynechat, a to nejen proto, že se o něm dočtete v každé příručce o kompozici. Člověk se nemá koukat ven z fotky, auto by mělo jet do fotky. Ano, teorie míní, fotograf mění. Přesně podle svých potřeb. Jestliže chcete, aby fotka působila vyrovnaně a příjemně, je dobré se těchto pravidel držet - člověk, kterého nakomponujete krásně na třetinu a on se dívá z fotky ven, působí nespolečenským a odmítavým dojmem. Gró fotky by mělo ležet v samotné fotce a tím pádem by jí také měla být věnovaná patřičná pozornost. Když se objekt odvrací (nebo v případě dopravního prostředku ujíždí pryč), naznačuje nezájem.

To ale nemění nic na tom, že to může být skvělá technika, pokud chcete vzbudit napětí a zjitřit jemnocit diváka. O tom, jak silný efekt to může být, svědčí tento snímek.

Autor: Saul Loeb

Fotografie zachycuje Angelu Merkelovou a Vladimira Putina na summitu G20 v Hamburku, a aniž bychom věděli, jaký je nadpis, nebo článek četli, či tušili, o čem konkrétně se v něm píše, zcela bezpečně víme, v jakém duchu se ponese. Když si pak přečtete nadpis “Něco se zvrtlo”, jenom to potvrzuje váš prvotní dojem. A jen tak na okraj - věděli jste, že zhruba 93% komunikace vnímáme pomocí gest, mimiky či intonace hlasu a v případě telefonického hovoru vnímáme samotný obsah jenom na 16% a z 84% interpretujeme komunikaci na základě hlasu a intonace? Ilustrační obrázky u článků proto mají skutečně velkou sílu.

Jak číst fotku?

Představte si, že držíte v ruce knížku, časopis nebo si nepředstavujte nic a dál čtěte. Jenom si zkuste uvědomit, jaký pohyb očima při tom děláte. Nehledejte v tom žádné záludnosti, jde jen o to, že lidé píšící latinkou čtou zleva doprava. Lidé užívající např. hebrejské či arabské písmo čtou (a píšou) zprava doleva. Nemluvě vůbec o tom, že my čteme odshora dolů, zatímco lidé z některých koutů světa mohou číst odspoda nahoru.

Stejnou metodou, s jakou primárně přistupujeme k textu, přistupujeme i k vizuálním dokumentům. V praxi to znamená, že (pokud to dovedeme ad absurdum) lidé na fotografii izraelského fotografa půjdou spíš zprava doleva, naopak na snímku českého fotografa spíš zleva doprava, protože takový řád je pro toho daného člověka přirozenější. Stejně tak se ale chováme i jako diváci.

Autor: Mario Testino

Tak, a teď abyste mysleli i na to, odkud lidi, kteří se na vaše fotky dívají, pocházejí. Moc se tím nestresujte, pokud je fotka dobrá, je vlastně fuk, jestli plyne zleva doprava, nebo zprava doleva. Je ale zajímavé vědět, že k ní možná různí lidé budou přistupovat různými způsoby.

Pár postřehů na závěr celého seriálu

  • Centrem fotky je dominanta. Dbejte tedy na to, aby na snímku vždycky byla - dominanta poskytne divákovi indicie o tom, co chtěl fotograf říct. Pokud na snímku bude příliš mnoho různorodých objektů, může se kompozice zvrtnout v chaos. Což většinou opravdu nechcete.

  • Silný příběh vyžaduje spíš jednodušší kompozici a techniky. Nač taky složitou kombinací 10 různých technik odvádět pozornost od smutného pohledu lidských očí.

  • Tomáš Princ (pokud sledujete Humans of Prague, tak to je přesně on) jednou na workshopu účastníkům dal čtvrthodinku na nalezení důležitých prvků na fotce. Není na tom nic těžkého, můžete si to vyzkoušet sami - jděte, jděte a pořád jděte… A teď se obraťte do jiného směru. Co vás na novém výjevu upoutá jako první? Zpravidla to bude něčí výrazná bunda, jedoucí auto (nebo cyklista, záleží na tom, kde jste) nebo třeba chodník vedoucí k nějaké budově. Zní vám to povědomě? Mluvila jsem tady o tom několikrát, liniím i barvám jsem dokonce věnovala celé články. Výraznými prvky na fotce jsou linie, barvy a pohyb, myslete na to, až budete komponovat svoje budoucí snímky.

K dobré fotce nestačí jenom bezchybná technika či kompozice. Je na to potřeba i vnímavé oko a často i dávka štěstí. To ale - jak známo - přeje připraveným, tak vzhůru na lov!

Autor: Anna Jirásková

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!

Podobné články

Street fotografie: Jak na ni a proč se jí nebát
Street fotografie: Jak na ni a proč se jí nebát

20. 4. - Nedávno jste si na našem blogu mohli přečíst o tom, jaká technika vás při street fotce podrží a přihodili jsme i pár...

Jak vybrat nejlepší techniku na noční fotku
Jak vybrat nejlepší techniku na noční fotku

17. 4. - Komu by se nelíbily fotky oblohy zasypané hvězdami nebo záběr na rozsvícené město. Mléčná dráha, barevné linie aut...

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • poukázka na fotoslužby

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace