Marek Holeček

Marek Holeček

Marek Holeček Zobrazit fotografie v galerii (12)

Marek Holeček je zástupcem značky Sony, především pak známým českým horolezcem a autorem knihy České himalájské dobrodružství. Na svém kontě má celou řadu zajímavých přednášek a prezentací. Součástí jeho výbavy se stal i fotoaparát. Z Marka Holečka se tím pádem stal i fotograf, který se snad nikdy nezapomíná smát a brát život s pořádným vysokohorským nadhledem.

„Fotograf, se kterým se potkáte na FotoŠkoda FESTu“
- rozhovor s Markem Holečkem

NAHLÉDNUTÍ DO PORTFOLIA marka holečka

Marek je jednou z hlavních postav nového českého dokumentárního filmu s názvem The Elements, který zachycuje výpravy tří extrémních sportovců. Divákům tak představí tři extrémní sportovní disciplíny, jako je horolezectví, BASE jumping a nádechové potápění. Film byl natáčen na několika místech v Evropě i ve světě. S Márou Holečkem se tvůrci filmu vydali až do Pákistánu, na expedici do himalájského pohoří Karákóram, kde se Mára pokoušel o dokončení prvovýstupu na osimitisícovou horu Gasherbrum I. Nejen tamvznikly působivé fotografie a záběry do filmu, které byly zachyceny právě na techniku Sony. Tento film má pražskou premiéru v kině Lucerna 14. 10. 2016.

  • Dobrý den, Marku, děkuji za rozhovor. Jaká byla Vaše cesta k focení a sbírání filmového materiálu – začala opravdu díky tomu, že jste chtěl dokumentovat své výstupy a výšlapy?

Znáte ten příběh, kdy bída naučila Dalibora housti. Tak má cesta k fotkám a filmovým dokumentům vlastně procházela stejným procesem. Na začátku byla jen chuť lézt a bylo mi naprosto jedno po čem. Jestli to budou několikametrové skály nebo vysoké hory. Sen byl jasný a odvíjel se již od raného věku, čili od čtyř let.  A je to fakt, protože 39 let mi dělá můj výběr stále radost a nepovažuji ho za osahaný nebo stereotypní. Ale k věci. Problémy na sebe nedají dlouho čekat a jen chuť škrábat se někam nestačila. V momentě, kdy jsem opustil útulný mama-hotel a začal si řídit čas, včetně financí, tak se jmenovanými začal být problém. Za to, že jsem někam vylezl, jsem dostal akorát hrnec nudlí a možná poplácání po zádech. Tím to haslo. Takže jsem byl na začátku. Valnou většinu zabralo vydělávání peněz, které mi na druhou stranu bralo prostor dělat to, co jsem chtěl. Jenže, jak navléci tu „habaďůru“, aby mi za touhy a plnění mých snů někdo něco dal? První zlom v úhlu pohledu bylo, co chci dělat. Odpověď zněla: „Prošlapávat nové cesty, vyhledávat nové výzvy a pokoušet si tím opovědět na otazníky, která tam budou zákonitě čekat“. Nosný plán mých cílů byl vystavěn a snažil jsem se ho podpořit jak fyzickou přípravou, tak abych byl použitelný pod těžkou zátěží. Zbýval poslední bod, a to distribuce zážitků, za kterou mi budou ochotni platit. Těch dovedností, které si musím díky tomuto rozhodnutí neustále osvojovat, je celá plejáda a jedná se o nikdy nekončící proces. Základem však je přivézt něco hmatatelného, nejen potěchu pro vaší duši, ale něco, co se dá pak zpracovat, nabídnout, vyhandlovat, prodat. Tím začal sběr a archivace fotek, včetně filmů, z míst, kde lidská noha ještě neměla svoji stopu, nebo se tam dostalo jen promile z těch, co se o to snažili. Je to pro mne takové „Memento mori“, nebo chcete-li zmrzlé fragmenty, jimiž takto tituluji zaznamenaný a odvátý čas. Nese v sobě srozumitelnost pro všechny, i pro ty, kdo nejsou horolezci a třeba jen posedávají po kavárnách či jedí hamburgery doma na otomanu. Konec konců jejich věc, ale jednoduchá zaklínadla, jako strach, hlad a žízeň, lidská radost, smutek, zoufalství, opuštěnost, shledání, krása pestrobarevnosti přírody, náboženská slunce tohoto světa, no prostě koktejl záběrů, nikoho nenechají v poklidu. A tak to začalo.

  • Existují chvíle, kdy víte, že u sebe máte fotoaparát, ale onen okamžik je tak ohromující, že fotoaparát prostě necháte v kapse či batohu?

Jasně, jsem přirozeně líný a požitkář, takže na to v klidu hodím „bobek“ a jen si užívám privátní pohody.

  • Jsou momenty, kdy je tomu přesně opačně a Vy litujete, že jste u sebe fotoaparát neměl?

Rozhodně ne. Protože věřím v jedno stále se opakující. Je tolik příležitostí, kolik si jich udělám. Že by byl okamžik, který mi utek a nebyl zaznamenán, tak fatálně důležitý, by byl špatný přístup jakémukoliv dokumentu. Ano, souhlasím, jsou náhody, které se povedou zachytit v nějakém čase, ale samo slovo náhoda už odpovídá stavu věcí. Vše ostatní je rutina a trpělivost. Na tu vsázím.

  • Stojíte za naprosto úžasným projektem The Elements, který spojuje tři příběhy tří lidí, pro které je charakteristický vždy jeden přírodní živel – přiblížíte nám tento projekt?

Trochu vykradu sám sebe, jelikož jsem na toto téma psal nejeden článek, a tak použiji ten, který se odrazil na Hit-hitu jako upoutávka. "The Elementíci" byly pro mne velkou příležitostí v podobě hozené rukavice. Tak jsem ji s radostí drapnul. Bodejť  by ne! Kdo má představu, co číhá za filmovým žánrem sportovního dokumentu, tomu nemusím říkat nic dál. Obzvláště pokud se točí v exteriéru a kde nastávají situace, které se hold nedají nahrát, pouze s notnou dávkou štěstí  stihnout. Ale vám, kterých  je většina a jste následně diváckými konzumenty, to prozradím. Na začátku je nápad a od něj se začne roztáčet spirála, která v jistých okamžicích dosáhne rychlosti tornáda, majíc tendenci schramstnout a mrštit jak hadrovou panenkou o kilometr dál. Jedná se o šílenou mravenčí práci od námětu počínaje, nekonečné přetáčení a čekání třeba na počasí, nebo až se pokus povede. Ale vraťme se na počátek. Je nutné dát od začátku konsistentní partu, která si navzájem "nerozbije ústa", počínaje od těch, které na plátně nikdy neuvidíte, přestože tvoří srdce filmu, až po hvězdičky aktéry, kteří slíznou smetanu, pokud ta první parta odvede dobrou práci. Pak jen zajištění logistiky přesunů a nemalý problém se sehnáním celkového profinancování. Tím končím žalozpěvné meldování.

Takže, když mi mí kamarádi z Aternative.NOW nastínili námět filmu, kde živly země, voda a vzduch jsou propojeny se specifickými lidskými dovednostmi a spojujícím motivem je poslední zástupce, a to oheň, který  žhne v srdci každého "pokustóna", tak jen blázen by řekl ne.  Mně byla přidělena role "pozemšlapky", tedy toho, který se škrábe po všem, co roste vertikálně do oblak. Lezení nabízí nádherné scenérie, ale jinak je toporné, bez omračující dynamiky, jinými slovy za chvilku spíte. Sice porozumíte obavám z ekvilibristiky lezoucích postav, chladu, opuštěnosti, zoufalosti, námaze, ale potřebuje to ještě spád. Tou druhou správnou štafetou je amorfní éter, kde "poletucha" v podání Martina Trdly se naopak mihne rychlostí světla ve své wingsuit kombinéze a prolétne podél skalních stěn jako pohádkový drak. Tam ten fofr je enormní,  takže v protipólu poslední zástupce má v sobě klid a vyrovnanost. Jeho dech se zastaví na notnou chvíli a tlukot srdce zpomalí téměř do rychlosti klinické smrti. Pak kapalné skupenství obejme Michala Rišiana a stáhne ho do ticha tmavých hlubin. Tím máme mozaiku již celou. Sbírání materiálu zabralo víc jak tři roky, plus výpovědi dotvářející vícelinkový náhled do života a duší.

Tímto doufám, že jsem vás navnadil a mým upřímným přáním je, aby vás film "Elemenťárny" svědil při premiéře v dolních partiích přilepených k sedačce. Protože až skončí, vyběhněte ven a běžte si užít rošťáren podle své libosti, přesně tak, jak jsme si to užívali my při natáčení.

Těším se na vás v kině!

  • V čem podle Vás může FotoŠkoda Fest pomoci fotografům?

Nasměrovat k dobrému výběru a účelnému přístroji, který následně dokáže co nejvíce přiblížit a naplnit vaše očekávání. Není nic vzrušujícího než si udělat svůj vlastní archiv, který v plynoucím čase zraje jak med. Četba z rychlíku nepomůže, takže protnout dvě cesty, zkušenost prodejce a zákazníka, který ví, co chce, je chemie, která se neupeče nikdy rychle. Což je na druhou stranu zábavné pro ty, kdo mají radost bavit se, že?  

  • Kdybyste měl jmenovat tři fotografy, jejichž tvorbu by podle Vás měl „každý“ fotograf a nadšenec fotografie znát, která jména by to byla?

Udělám si takovou mozaikovou koláž těch, kteří mi vytváří okamžité emoce a upřímně bych se rád někdy jen zlehýnka přiblížil jejich stínu dovednosti a radosti, který svým uměním přinášejí. Což je utopie, ale lepší si odpovědět pravdivě. Takže k mazlíčkům patří František Drtikol - portréty a akty, dále Ansel Adams - krajina melancholie, a závěrem trochu větru do plachet, čili Dan Vojtěch - za sportovní a akční fotografii.

  • Jaký je podle Vás aktuální význam fotografie jako média?

Pořád stejný jako před téměř dvěma sty lety… Přináší radost, ohromení, šok a jak jsem se už jednou zmínil, zastavení času. Více bych v tom nehledal.  

www.marekholecek.cz
​Text: Romana Marie Jokelová
www.rmjokelova.cz

Galerie

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!

Podobné články

Dan Vojtěch - Sportovní fotografie
Dan Vojtěch - Sportovní fotografie

19. 5. - V rámci blížícího se FotoŠkoda FESTu si již od pondělí 22. května můžete v prostorách Minigalerie Centra FotoŠkoda...

Focení v české přírodě s Janem Řeháčkem
Focení v české přírodě s Janem Řeháčkem

18. 5. - Honza Řeháček je jedním z fenoménů internetové éry fotografie. Člověk, který svou popularitu dokázal vydobýt na...

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • poukázka na fotoslužby

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace