Nejlepší snímky letošního ročníku Czech Nature Photo v Czech Photo Centre | FotoŠkoda
VýstavyFotoŠkoda Fest

Nejlepší snímky letošního ročníku Czech Nature Photo v Czech Photo Centre

Termín: 4. 5. - 4. 9. 2022
9. 5. 2022 | 12 minut čtení

Od 4. 5. do 4. 9. 2022 můžete v Czech Photo Centre zhlédnout výstavu nejlepších snímků z letošního ročníku soutěží Czech Nature Photo a Czech Photo Junior. Kromě výstavy můžete navštívit také doprovodný program s názvem Měsíc přírody. Najdete zde také rozhovor s autorem vítězné fotografie a naším lektorem, Vítem Lukášem.

Czech Nature Photo 2022 aneb Nejlepší snímky přírody

Po výstavě porotkyně letošního ročníku soutěže Czech Nature Photo Mariny Cano se do Czech Photo Centre nastěhovaly nejlepší fotografie soutěže. K vidění tam budou až do 4. září 2022 a najdete mezi nimi jak oceněné, tak další vybrané snímky.

Letos se soutěž konala již pošesté a již druhým rokem mohou do soutěže Czech Photo Junior posílat své fotografické úlovky také školáci a studenti. Vítězové obou soutěží byli vyhlášeni na 3. května. Celkově se Czech Nature Photo letos zúčastnilo 250 fotografů a fotografek s téměř 2 300 snímky, u studentů a školáků byl počet účastníků ještě vyšší - celkem 272 autorů s 1 500 snímky.

V rámci Czech Nature Photo se soutěžilo v následujících kategoriích:

  • SAVCI (vítěz - Petr Dolejšek s fotografií Vlk obecný ve sněhové vánici)
  • PTÁCI (vítěz - Jan Molinský s fotografií V hnízdě)
  • PLAZI, OBOJŽIVELNÍCI A PODVODNÍ ŽIVOT (vítěz - Petr Bambousek s fotografií Gladiátor)
  • BEZOBRATLÍ (vítěz - Vít Lukáš s fotografií Mizející opylovači)
  • ROSTLINY A HOUBY (vítěz - Lukáš Veselý s fotografií Věž drahokamů)
  • KRAJINA (vítěz - Daniel Franc s fotografií Ohnivý drak)
  • ZVÍŘATA VE SVÉM PROSTŘEDÍ (vítěz - Václav Šilha s fotografií Plameňáci v zaplaveném lese v NP Nakuru - Keňa)
  • ZVÍŘATA V LIDSKÉ PÉČI (vítěz - Vlasta Štochlová s fotografií Koupel)
  • PŘÍRODA V PRAZE (vítěz - Lukáš Veselý s fotografií Setkání na Kamýku)
  • NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE ČESKÉ PŘÍRODY (vítěz - Vít Lukáš s fotografií Pulci)
  • SÉRIE (vítěz - Vladimír Čech ml. s fotografií Divoška z Doupova)

Fotografií roku se stal snímek s názvem Pulci od Víta Lukáše. Proč si porota vybrala právě tento snímek?

Ve fotografii Pulci se setkávají důležité atributy poutavých snímků přírody. Jedná se o neobvyklý vhled do vývojového cyklu skokanů hnědých, který zaznamenává prchavý a málo vídaný moment z české přírody. Podtrhuje jej i technické provedení a kompozice pracující s hrou barev jednotlivých pulců. Výsledkem je výtvarná fotografie, která dokáže na první pohled nejen upoutat pozornost diváků, ale také vzbuzovat zájem o zachycený živočišný druh, a tím napomáhat jeho ochraně.

Igor Mikula, předseda poroty

V rámci výstavy je připravený také doprovodný program s názvem Měsíc přírody. Program najdete na stránkách Czech Photo Centre.

Výstavu můžete v době konání FotoŠkoda FESTu, tedy od 30. 5. do 5. 6. 2022, s platnou registrací na festival navštívit zdarma.

Pět otázek pro Víta Lukáše, autora Fotografie roku a našeho lektora

  • Kdo byl nebo je vaší uměleckou či životní inspirací?

Profesně jsem zoolog, entomolog. Dlouhé roky jsem preparoval hmyz a dělal insektária. Pak mi to bylo tak trochu líto a zároveň jsem si říkal, že ta zvířata časem vyblednou, tak jsem je začal fotit. 15-16 let jsem fotil absolutně amatérsky a čistě dokumentačně, bez lepší techniky – ať už vybavení, nebo techniky focení. Celoživotně se také věnuji ochraně přírody. Před pár lety jsem si všiml, jak dokáže zajímavá fotka podpořit zájem o přírodu i u lidí, kteří se o ni běžně nezajímají.  

Jedním z mých prvních českých fotografických vzorů byl Petr Bambousek, Vašek Šilha a Michal Krause, dnešní kolegové. Mým velkým zahraničním vzorem pak byl španělský fotograf Javier Aznar. Ze začátku mě hodně podpořil Vašek Šilha, který mě přiměl investovat do lepší techniky, abych se posunul dál. Tak jsem si koupil lepší zrcadlovku. Zejména u makra a toho, co převážně fotím, je velmi důležité svícení, takže jsem si začal vyrábět různé difuzéry a věnovat se dalším věcem kolem. Dnes se snažím pořizovat fotku tak, aby měla nějaký příběh a aby byla líbivější než to, co jsem fotil dlouhé roky předtím.

  • Když už jsme u toho, jakou techniku při focení používáte?

Jsem celoživotně věrný Nikonu. Aktuálně mám Nikon D850 a Nikon D500. Vítězná fotka byla pořízena D850. Jako převážně makrofotograf mám Nikon 105 mm, skvělý objektiv, který mám už teď možná 16 let a stále jsem s ním nadmíru spokojen.

V posledních letech mám hodně rád širokoúhlé biotopové fotky. Na to používám asi svůj aktuálně nejoblíbenější objektiv, což je Tokina 10-17 mm Fisheye, která mi umožňuje přiblížit se na necelý centimetr od objektu, takže s ní fotím i relativně malé brouky, a zároveň jsem schopný do záběru dostat i širší biotop. Hodně s ní zkouším i noční fotky – třeba skokany hnědé s Mléčnou dráhou.

Nedávno jsem si pořídil další širokoúhlý objektiv, Laowu 15 mm, která je plně manuální, což je oproti Tokině nevýhoda zejména při ostření. Ale to sklo nádherně kreslí. Zbytek objektivů mám od Nikonu – 70-200 mm, 24-70 mm atd. Ty využívám na běžnější focení a na zvířata na dálku.

  • Co byste vzkázal začínajícím a mladým fotografům, kteří se teď třeba dívají na vaše fotky, jako jste se vy díval na fotky Petra Bambouska?

Pokud je to baví, tak ať do toho dají všechno. Jedna věc je, že na to člověk musí mít oko, ale velmi důležitá je také píle a nadšení, které tomu věnujete. A v neposlední řadě znalost zvířat, která člověk fotí. Dnešní technika je úplně jiná a umožňuje mnohem víc věcí, než když jsme začínali my a fotili na papír, ale dobrou fotku za vás rozhodně neudělá.

Moje první expedice na Kostariku znamenala, že jsem byl tři týdny v pralese a nafotil asi 12 filmů. Dneska jedu do pralesa na tři týdny a po promazání přivezu třeba 10-15 000 fotek, ze kterých dělám finální výběry. Nicméně opravdu kvalitních fotek je tam často méně, než bylo kdysi na papíře.

Možnosti jsou obrovské, ale ať určitě neusínají na vavřínech a nejsou nešťastní z prvních neúspěchů. Letos například získal své první ocenění můj kamarád Tomáš Klacek, se kterým jsem fotil vítězné Pulce. Ten také posílá fotky do Czech Nature Photo již několik let, a letos má poprvé ocenění, krásné 2. místo.

Ať začínající fotografové chodí do přírody a fotí a fotí. Kdo se například zajímá o menší živočichy, tak zrovna makro může fotit kdekoliv. Stojíme před Czech Photo Centre - vedle nás jsou květináče a já se vsadím, že bychom tam našli několik druhů hmyzu, pavouky a i s těmi rostlinami se dá pracovat. Ať navštěvují projekty, jako je výstava Czech Nature Photo, která je velmi inspirující nejen pro všechny začínající fotografy.

Jedna z věcí, které mě velmi trápí, je, že spousta fotografů udělám maximum pro to, aby získalo skvělý záběr, i za cenu toho, že přírodu ničí nebo zvířatům ubližuje. Viděl jsem například rozšlapané snůšky modrých skokanů ostronosých, kteří jsou velmi vzácní. V tropech zase mrtvé žáby v PET lahvích. Takže s nadšením musí jít ruku v ruce i zodpovědnost a velká ohleduplnost.

  • Na jaká místa se rád vracíte s fotoaparátem a která vás ovlivnila?

Asi nejvíc mě fotograficky i celkově životně ovlivnila Jižní Amerika. Chile je moje srdcová záležitost, žil jsem tam 10 let. Potom taky Kostarika. Zároveň mám spoustu fotografických cílů, kam bych se rád podíval. Už třikrát jsem měl jet fotit na Madagaskar pro jednu francouzskou neziskovku, která se zabývá ochranou lemurů. Zároveň jsou v té oblasti úžasní gekoni z rodu Uroplatus, spousty nádherných žab a chameleonů. To několikrát padlo – nejdřív kvůli financím, pak kvůli covidu.

V Čechách je příroda nádherná a mám tady spoustu míst, kam jsem se buď ještě nedostal, nebo tam jezdím podobně dlouho jako za Pulci. Spoustu druhů obojživelníků nebo bezobratlých se mi ještě nepodařilo vyfotit tak, jak bych chtěl. V Praze je mnoho míst s krásnými biotopy, můžete tady pozorovat lovící užovky, spoustu bezobratlých. Jsou tu například vzácní stepníci, krásní červení pavouci, o kterých skoro nikdo neví. Vzhledem ke svému pracovnímu vytížení si vážím každé pětiminutovky, kterou můžu strávit v přírodě.

  • Proč jste přihlásil do soutěže právě tento snímek a jaký je za ním příběh?

Může se přihlašovat 10 fotek, tak jich každý rok 10 přihlásím. Ale musím říct, že letos to pro mě bylo těžké, protože jsem se loni na focení v podstatě skoro nikam nedostal. Na jaře jsem fotil bezobratlé a obojživelníky pro Národní muzeum, tak to byla jediná část roku, kdy jsem u nás mohl něco nafotit. Jinak jsem se nedostal nikam, ani do zahraničí.

Za Pulci jsem šel spoustu let, protože to byla jedna z vysněných fotek. Vždy mě nadchlo, když jsem někde narazil na "porodnici" barevných pulců skokanů. Ale buď jsem u sebe neměl dostatečné vybavení, nebo jsem neměl foťák vůbec, nebo nebylo možné se k nim dostat, protože byli hodně hluboko, případně ve špinavé vodě. Vždy se snažím být ohleduplný k přírodě, což byl jeden z důvodů, proč jsem na tu fotku tak dlouho čekal. Občas jsem našel snůšky tak barevné, jak bych si představoval, třeba i v té správné poloze, ale nechtěl jsem to narušovat víc, než bylo nezbytně nutné, a tím pádem jsem ten záběr dříve nepořídil.

Loni jsem o tom mluvil s Tomášem Klackem, který jezdí jako já zejména po obojživelnících a plazech. On měl vytipovanou jednu lokalitu, kde by ti skokani mohli tou dobou být, takže jsme tam vyrazili. Každý z nás to uchopil trochu jinou technikou.

Nebylo to úplně jednoduché, protože ta snůška byla necelý metr od břehu. Mezi námi a snůškou bylo několik klasických snůšek hnědo-černých skokanů, a do toho jsem samozřejmě nechtěl šlapat. Takže jsem si nastavil blesk a fotil jsem to v podstatě naslepo na živý náhled tak, že jsem natáhl ruku nad hladinu. Měl jsem obrovské štěstí jednak v tom, že byli čerstvě vylíhnutí, tudíž byli všichni pohromadě a ještě se živili vaječnými obaly, a zároveň byli jenom 1-2 cm pod hladinou. Na té fotce je také vidět několik velmi drobných chvostoskoků, kteří byli na hladině. Trochu mi to tam kazili, protože jsou malinko přepálení, ale zase je úžasné je vidět takhle u pulců.

Fotili jsme je před setměním asi hodinu, a do toho nám začalo pršet. Jel jsem domů nadšený, ale nebyl jsem si úplně jistý, jestli z toho vyleze to, co chci. A stále to není úplně dokonalá fotka. Ale mám z ní obrovskou radost a celkové vítězství bylo ohromné překvapení. Doufal jsem v úspěch, ale nevěřil jsem ani tomu, že vyhraji v kategorii české přírody, natož abych vyhrál fotku roku. Velmi si toho ocenění vážím.

CANON EOS 6D Mark II
CANON EOS 6D Mark II

Plnoformátový snímač CMOS s rozlišením 26,2 Mpx, ISO 40 000 (rozšíření na ISO 102 400), 45 křížových bodů AF (v hledáčku)

29 990,-
SONY Alpha A7 III
SONY Alpha A7 III tělo

full frame 24 Mpx snímač, až 10 sn./s. při sekvenčním snímání s bufferem až na 177 JPEG snímků, XAVC S 4k video, 100 Mbps 8-bit 4:2:0 - interní nahrávání, přes HDMI výstup 8-bit 4:2:2, 120 FPS FHD

53 490,-
CANON EOS 5D Mark IV
CANON EOS 5D Mark IV

full frame snímač CMOS s rozlišením 30,4 megapixelů s obrazovým procesorem DIGIC 6+, ISO 100 až 32 000 rozšířitelná na 50 až 102 400 - perfektní výsledky za jakéhokoliv osvětlení, širokoplošný retikulární systém automatického zaostřování se 61 body z nichž je 41 křížových (při použití telekonvertoru 21)

65 590,-

Související články

Martin Rak: Krajiny mého srdce

Martin Rak: Krajiny mého srdce

Lukáš Zeman: Příroda zblízka i z dálky

Lukáš Zeman: Příroda zblízka i z dálky

Exil i ve vlastní zemi: Výstava Viktora Koláře v galerii 400 ASA

Exil i ve vlastní zemi: Výstava Viktora Koláře v galerii...

Další FotoŠkoda Fest

S registrací na FotoŠkoda FEST získáte 10% slevu na nákup

S registrací na FotoŠkoda FEST získáte 10% slevu na nákup

Martin Rak: Krajiny mého srdce

Martin Rak: Krajiny mého srdce

Jak točí - Lukáš Pich

Jak točí - Lukáš Pich

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • 300 Kč poukázka na tisk fotografií

Kompletní informace »

Čekejte prosím...