Recenze: Monitor Eizo CG319X po roce užívání

Proč je monitor důležitý?

Grafický monitor není věc, kterou by člověk pořizoval často. Všechny moje dosavadní displeje vydržely dlouho. Pět, šest, i sedm let intenzivní, každodenní, mnohahodinové práce. Už od začátku tedy bylo jasné, že půjde o velkou a důležitou investici. 

Pracovní proces fotografa se dělí v podstatě na dvě části. Světlo, lokace, kompozice, produkce, kostýmy a pózy. Práce na místě, v akci. Pak cvakne závěrka, světlo proletí objektivem, dopadne na senzor a zapíše se na kartu. V té chvíli je hotovo. První část je kompletní, uzavřená a nedá se vrátit. Zbývá fotku vyvolat z RAWu, vyretušovat, nabarvit a poslat do světa. Tohle všechno se odehrává na monitoru - pokud možno profesionálním, grafickém. Takovém, který bude zobrazovat barvy a všechny jejich odstíny přesně, konzistentně a každý den stejně. Na kterém uvidí fotograf reálnou expozici i jemné detaily tak, jak je následně uvidí i zbytek světa. 

Dobrý grafický monitor nelže, nepodléhá každodenním výkyvům nálad (ani barev), neukazuje věci hezčí, než jsou, a neodpustí vám žádnou chybu. Na druhou stranu se ale můžete spolehnout na to, že barvy, jas, expozici i detaily vidíte opravdu věrně. Tak, jak jsou. Hodinu za hodinou, den za dnem, rok za rokem stejně. 

Chci monitor na úpravu fotek a videí

Apple, Eizo a ty další

Přesně takový grafický displej jsem sám před rokem vybíral. Profesionální monitor, na kterém budu následujících mnoho let retušovat a barvit fotky i video. Požadavky jsem měl vcelku jednoduché. Rozlišení alespoň 4K (kvůli videu), uhlopříčka kolem 32” (na 27” už se v PhotoShopu ani DaVinci Resolve nevejdu) a gamut ideálně 100% AdobeRGB (nebo co nejblíže).

Ve třídě profesionálních displejů existovaly před rokem - a ostatně i dnes - v podstatě pouze tři volby. Apple Pro Display XDR, Asus ProArt PA32UCG a nakonec Eizo CG319X. Tři vyjímečná zařízení, s neméně vyjímečnou cenou mezi 120-140 tisíci korun. Au.

Po prvotním šoku, kdy jsem spočítal, kolik ledvin, dcer a aut budu muset prodat, abych si mohl nový displej dovolit, nastalo těžké rozhodování. Přiznám se bez mučení, že Asus jsem zavrhnul hned na začátku. Ne že by to byl špatný displej, podle recenzí právě naopak, ale chyběla mi reference. Nikdo z kolegů ho profesionálně nepoužívá a na to, abych byl za tuhle cenu prvním průzkumníkem jsem se necítil. Možná příště.

Střet civilizací

Koho volíš? Losnu, nebo Mažňáka? Apple, nebo Eizo? Málokteré rozhodování mi v životě přineslo tolik dlouhých, bezesných nocí. Málokdy jsem si byl při výběru jakékoliv techniky naprosto jist jednou variantou, abych další den znejistěl a po další recenzi si byl naprosto jist variantou opačnou.

Apple má bez debaty lepší marketing. Displej v reklamách září miliardami barev, je srovnatelný s násobně dražšími referenčními monitory za miliony a YouTubeři na něj v recenzích pějí jen a jen chválu. Krom toho má Apple vyladěný ekosystém a doktorát z ergonomie. Pro Display XDR se připojuje jedním kabelem, přes který tečou barvy, data, energie pro notebook a zcela jistě i vesmírná láska.

Pragmatický Eizo

Eizo naopak působí jako nudný a trochu autistický japonský strýc. V reklamách se nevytahuje, ale suše konstatuje, barev má podle popisu jen tolik, aby to pokrylo všechny důležité gamuty a YouTubeři ho zhusta ignorují, protože mu chybí ‘cool faktor’ Applu. O připojení jedním kabelem nebo ovládání jasu pomocí klávesnice si může člověk nechat tak leda zdát. Tady se žádné rozmazlování nekoná.

Zábava, nebo práce? Nablýskaná, vyladěná ergonomie, nebo studená, nudná, technická dokonalost? Asi chápete, proč mi výběr zabral tolik času a energie. Ve finále všechno rozhodla jediná recenze. V ní Vincent Teoh, profesionální japonský kolorista, srovnává Pro Display XDR s referenčním monitorem Sony, na který Apple odkazuje ve svých reklamách.

Recenze se dá shrnout do tří vět: Apple Pro Display XDR se bude nejlépe vyjímat na stole právníka v krizi středního věku. Ocení ho také ti, kdo si chtějí opravdu užít sledování cizích klipů na YouTube. Na profesionální práci se ale (jako referenční monitor) z mnoha důvodů nehodí. Zmíněná recenze mimochodem vešla do dějin, pusťte si jí a pochopíte. A já měl jasno. O týden později jsem se supěním dotáhl do pracovny Eizo CG319X.

EIZO CG319X

Den za dnem, všechno stále stejné

A tady bych mohl celou recenzi vlastně ukončit. Eizo totiž místo slibů prostě a jednoduše dodává, co slíbilo. Ano, je to těžký a velký monitor, který váží úctyhodných bezmála 14 kg. Ano, má daleko tlustší rámečky než Apple a ano, ergonomie by opravdu šla ještě hodně vylepšit (úplně by mi stačilo 90W nabíjení a propojení přes USB-C). Ale to je tak všechno, na co si mohu stěžovat.

Barvy, které displej zobrazuje jsou totiž naprosto neskutečné. Přesné, konzistentní a bohaté. Podsvícení je zcela rovnoměrné, výběr barevných profilů dostatečný pro každý typ práce. A je jedno, jestli barvíte video v DaVinci Resolve, převádíte RAWy v Capture One, nebo retušujete v Photoshopu. Displej zobrazuje přesně, precizně, konzistentně a den za dnem stejně. A taky má - narozdíl od displeje Apple - podstavec. Představte si ten luxus!

Každodenní práci pomáhá matný povrch, ve kterém se nic neodráží a neunavuje tak oči. Doteď nechápu, jak jsem mohl považovat dlouhé roky lesklý reflexní povrch Applu za rozumný standard. Každých pár měsíců (nebo dní, interval si můžete nastavit) navíc z horní hrany displeje vyjede vestavěná kalibrační sonda, zkontroluje, zda barvy stále sedí, doupraví profil a je vymalováno. 

Chci prozkoumat detaily monitoru EIZO CG319X

A co rozlišení? Stačí?

Stačí. Stejně jako nejsem fanoušek 4K rozlišení na 27” displejích (protože při normální vzdálenosti od monitoru rozdíl prostě nepoznám, zato nároky na grafickou kartu i procesor jsou několikanásobné), ani u 32” displeje mi nedává smysl mířit kamkoliv nad 4K. Reálný rozdíl mezi 4K a 6K je při běžné práci nerozeznatelný, takže i když Apple Pro Display vypadá papírově lépe, v praxi je extra rozlišení spíše na obtíž.

Porty a tak

Eizo CG319X disponuje relativně standardní paletou portů. Nějaké ty Display Porty, HDMI, najdete na něm i relativně použitelný USB hub pro připojení klávesnice, myši a grafického tabletu. Nejde sice o žádný hvězdný výkon, portů není mnoho a napájení notebooku přes USB-C, které je u konkurence už delší dobu standard tu nenajdete, ale kvůli tomu jsem si nakonec monitor nekupoval. Jde také o jedinou slabinu jinak dokonalého produktu, takže jsem se rozhodl kolegům v japonsku lehké nepohodlí odpustit.

Fotky? Video? Ano.

Potřeby profesionálních fotografů a filmařů se příliš neliší. Všichni potřebujeme konzistentní barvy, jas a možnost kalibrace monitoru. Hlavní rozdíly jsou u jednotlivých profecí ve výstupech a s tím souvisejících barevných gamutech. Fotografové míří s fotkami většinou do tisku či na web, práce se proto odehrává v barevných prostorech sRGB nebo Adobe RGB. U prvního zmíněného pokrývá Eizo 100%, u druhého více než 99%. To je velmi slušný výsledek, o moc lepší už to být nemůže.

Filmaři pak výstupy ladí pro digitální distribuci filmů, takže určující je pokrytí gamutu DCI-P3. I tady nabízí monitor pokrytí větší než 98%, dá se proto s úspěchem použít jako referenční monitor pro color grading. Ve velkých postprodukčních studiích vedle sebe bude mít ještě dražšího brášku od Sony (třeba HX310), ale vzhledem k ceně, která atakuje milión korun, nejde úplně o zařízení, které je v dosahu běžné populace.

Foto: Stanislav Petera

Na závěr

Eizo CG319X je profesionální nástroj pro profesionální uživatele. S odpovídající cenou, funkcemi a konzistencí. Není levný, rozmazlovat vás nebude a jako pozadí do vašeho YouTube videa ho také chtít nebudete. Zato se na něj můžete naprosto spolehnout. Pro profesionální fotografy, filmaře nebo grafiky v tuto chvíli neexistuje pro práci s barvami lepší volba.