S Terezou Linhartovou o focení a byznysu - část druhá

S Terezou Linhartovou o focení a byznysu - část druhá

S Terezou Linhartovou o focení a byznysu - část druhá

Ve druhé části rozhovoru se dozvíte, co je podle Terezy základem dobrého byznysu a spokojenosti klienta, odkud čerpá energii k focení a k životu a kdy je vlastně ta správná chvíle, aby se fotograf začal prezentovat jako profesionál. S otevřeností sobě vlastní vám Tereza otevře dveře do své kuchyně a ukáže tajné recepty, které se jí pro fotografování a podnikání osvědčují.

Jsem pomyslný most mezi byznysem a uměním, nebo se o to aspoň snažím.

PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU

  • Od focení bych se vrátil k tvé sebeprezentaci - stejně jako služba, kterou nabízíš působí komplexněji, příběhově a vůbec obsahově bohatěji, než je dnes zvykem. Už jen texty na stránkách. Také si je píšeš sama?

Všechno si dělám sama, sice mám problémy s gramatikou a zrovna před časem mě někdo upozornil na chybu přímo v nadpisu, ale jak to stíhám, tak to stíhám. Kdyby to psal někdo jiný, nebyla by tam moje osobní zkušenost.

  • Celý souhrn tvých činností musí zabrat obrovské množství času, žasnu, že se ti podařilo vytrvat. Jak se ti podařilo se prosadit na už tak těsném fotografickém trhu? Musela jsi jako každý pochybovat - co tě přesvědčilo, že do toho máš jít takhle naplno?

Spousta lidí si pokládá otázku - kdy si za to můžu brát peníze, kdy jsem dost dobrej? Nechávají si to potvrdit veřejností, třeba dostatkem lajků. Až když ostatní řeknou, že jsou to dobrý fotky, tak se zvednou a jdou to prodat jako dobrý fotky. Myslím, že všechno, co dáváme ven, se nám vrací zpátky. Když budu nešťastná nad svýma fotkama a budu o nich říkat, že jsou hrozné, lidi mi na ně asi řeknou to samé. Ale když si za nimi budu stát a budou pro mě mít tu hodnotu, tak mi to svět vrátí zpátky. Sama jsem propadla tomu, co dělám a spousta fotek klientů visí u mě doma, protože ty snímky mám fakt ráda a stojím si za nimi. Nikdo by mi nemohl říct, že jsou ty fotky špatný, protože vím, že jim dávám všechno, co můžu.

  • Takže zdravá sebedůvěra je to nejdůležitější?

Jsou to životní pády a vzestupy, vytrvalost a neustálé učení se. Taky zdravá sebereflexe. Spousta lidí řeší techniku, finance, marketing, sociální sítě, followery. Ale já si myslím že nejdůležitější hodnota je ta, co máš v sobě, čemu věříš. Seš dobrej nebo ne? Sama jsem si říkala, jestli na to mám, jestli si vůbec můžu za pár fotek naúčtovat několik tisíc, jestli je tady vůbec člověk, který by to zaplatil. Pak jsem si ale uvědomila, že ti lidé tady jsou a nemusí zrovna jezdit ve Ferrari. Nemusí to být bohatí lidi. Jen ty peníze musí platit za dobrou službu a já dobrou službu vlastně dávám. Pochybnost samozřejmě vždy přijde a občas mě i pěkně semlela. Připadala jsem si, že nejsem dost dobrá, že nejsem dost hot na sociálních sítích. Dodnes se mi to sice stává, ale pochybuji jen pár vteřin. Už si zkrátka umím říct, že jsem dost dobrá, nijak přehnaně, ale s úctou a v pokoře k sobě samé.

  • To dá také spoustu práce, najít vlastní hodnotu. Slavíš ale úspěchy a povedly se ti poměrně záhy, jak je to vlastně dlouho, co aktivně podnikáš?

Občas vidím lidi, kteří dokáží svůj byznys vytáhnout nahoru během několika týdnů, nebo být za půl roku tvrdé práce dál, než jsem já teď, po pěti letech. Moc bych si přála to taky umět, ale na druhou stranu mi to mohlo trvat klidně deset let namísto pěti. A jsem ráda, že jsem tam, kde jsem, není kam spěchat. Je to ta vytrvalost, že jsem to nevzdala, nešla pracovat někam do korporátu. Místo toho, abych si naříkala, jsem začala pracovat. Sedla jsem si, udělala seznam toho, co musím udělat, kde najdu klienty, kde seženu peníze a pracovala jsem. Myslím, že stejně jako spousta lidí jsem ze sebe dělala oběť života, často si někdo stěžuje na to, že měl těžké dětství nebo jaký má příjem, ale nikdo s tím nic nedělá. Myslím že to bylo v knížce Mnich, který prodal své Ferrari: Zasej myšlenku a sklidíš čin, zasej čin a sklidíš skutek, zasej skutek a sklidíš návyk, zasej návyk a sklidíš charakter, zasej charakter a sklidíš svůj osud. Podle mě je to tak, máme svůj osud ve svých rukách. Záleží, jestli budeme všechno brát jako výzvu, nebo nad tím naříkat. Každý začínáme s nějakým šrámem a je strašně lehký tomu podlehnout. Je důležité obklopovat se pozitivními lidmi. Pro mě byl a vždycky bude nejdůležitější můj podpůrný tým. Máma, která ve mě nikdy nepřestala věřit. Partner, který při mě stojí a dává mi cenné rady do businessu, a další lidé, na které se mohu obrátit, když nevím kudy kam. Obklopovat se energickými a milujícími lidmi je samo o sobě motivující. Člověk se pak stává jedním z nich.

  • Je dobře, že jsi nepodlehla, zároveň ale také, že přiznáváš pochybnosti. Podle čeho dnes poznáš, že jsi odvedla opravdu dobrou práci?

To si říkám asi u každého klienta, tak to cítím. Nemám nespokojené klienty. U mě se vlastně neplatí za focení, ale za tu zkušenost, za zážitek. A pak si dokupují fotografie zvlášť. Po konzultaci si užijeme celý proces zkrášlování, chystání, líčení a pak samotné focení. A je to skutečně zážitek, nic odbytého za pár minut. Do týdne si pak klientka může přijít pro fotky, ty vidí vytištěné, vystavené v paspartách a je jen na ní, co si koupí. Nemám nijak nastavené, že si musíš odnést určitý počet fotek, když se ti nebudou líbit, tak si nemusíš odnést nic. Mně se ale většinou stane to, že si lidé koupí všechny fotografie. To je pro mě vlastně ta nejlepší zpětná vazba.

  • Připomíná mi to slow-food, co bys řekla na nálepku slow-photography?

Nedávno jsem byla na mindfullness přednášce a nejraději bych ji dělala jako součást své výuky. Je to právě o žití v přítomnosti a o tom zpomalit, třeba jen na pár vteřin. Rozhodně nechci, aby celý proces s klientem byl nějak uspěchaný. Samozřejmě, že když odejde ze studia, začíná pro mě boj s časem. Snažím se vše předávat do týdne nejpozději. Ale slow-food také neznamená klid pro kuchaře, ale pro návštěvníka restaurace. Asi by se to tak dalo nazvat.

  • Kuchař je určitě pořád ve stejném stresu, ale to je součást řemesla. Vlastně jsem se zapoměl zeptat, čím svou slow-photography vaříš?

Foťáky od FujiFilm. Mému rukopisu hodně pomohly právě ony. Nechci říkat, že ty foťáku jsou jiný, ale ony prostě jiný jsou. (smích) Simulace filmu, které má FujiFilm, jsou nenahraditelné, a fotka, kterou mám ve foťáku, je pro mě hotová. Elektronický hledáček a simulace filmů, ty mi ušetří minimálně sto snímků na jedno focení. Snížil se mi počet nepoužitých fotek, což mi neuvěřitelně šetří čas a ubývá třídění. Už vlastně během focení - udělám jednu fotku a vím, že je dobrá. Jsem teď VIP fotografka, amabasadorkou nebo X fotografkou bych se stala moc ráda, tak uvidíme. Fotím teď X-Pro2 dvěma objektivy, 56mm a 35mm. S tím si bohatě vystačím. Nejsem materialista, ale potřebuju, aby mi věci, se kterými pracuji, vyhovovaly a X-Pro2 má prostě nádherný design.

Autor rozhovoru: Kryštof Korč

 

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!

Podobné články

Kazuto Yamaki: každý nový produkt Sigma musí být něčím unikátní
Kazuto Yamaki: každý nový produkt Sigma musí být něčím...

20. 9. - Na co byste se zeptali majitele firmy, která vyrábí fotografickou techniku? Já byl zpočátku na vážkách, jak se...

Rodičům v rodinných albech chybějí opravdové city a dětské nálady
Rodičům v rodinných albech chybějí opravdové city a...

20. 9. - Milada Koutníková je fotografkou dětí a miminek. Krásně se usmívá a mile hovoří, možná proto ji mají děti rády, možná...

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • poukázka na fotoslužby

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace