Tomáš Vainer: V bazaru máme foťáky a objektivy z roku 1860

Tomáš Vainer: V bazaru máme foťáky a objektivy z roku 1860

Tomáš Vainer: V bazaru máme foťáky a objektivy z roku 1860

Bazar je nepřehlédnutelnou a důležitou součástí našeho obchodu, koneckonců FotoŠkoda začínalo jako bazar. Pokud jste se tam někdy kochali vzácnými kousky a vybírali si svou budoucí techniku, možná jste si všimli nenápadných dveří s nápisem Výkup. Právě tady sedí Tomáš Vainer, velezkušený prodejce a hotová studnice vědomostí. V rozhovoru se s ním a s raritními kousky, na které v bazaru narazíte, seznámíte blíž.

Výkup Centra FotoŠkoda - studnice znalostí a zkušeností

Bazar FotoŠkoda je pojem: ať už jste reportér shánějící náhradu za superteleobjektiv rozbitý na poslední rallye, nebo nadšenec do těch nejzvláštnějších fotografických kuriozit, tady si přijdete na své. Ve spodním patře paláce Langhans je nespočet prosklených skříní plných fotografických pokladů a zajímavostí.

Ale není to jen technika, kterou je toto místo unikátní. Na stejné podlaží se vměstnal také servis, který se se starou technikou skvěle doplňuje. A za tím vším stojí pěkná řádka lidí, kteří tomu všemu denně dávají podobu toho nejlepšího cukrářství ve světě fotografických laskomin.

Rozhodli jsme se vám z tohoto místa přinést pár textů, představit alespoň něco z toho nepřeberného množství vyhledávaných i méně známých fotoaparátů. A čím jiným začít takový miniseriál než rozhovorem s Tomášem Vainerem.

Pokud bych mluvil o bazarovém oddělení jako o cukrářství, pak bude Tomáš ten, za kým půjdete vyzvídat všechny tajné přísady, zapomenuté recepty a napůl tajné fígly, o kterých normální smrtelník nemá ani ponětí. Najdete jej za pultem na výkup a právem byste za něj těžko hledali lepší náhradu. Už jen pro tu mnohaletou zkušenost.

Stojí za to sem zajít, právě třeba když nevíte, co máte doma

  • A ta je skutečně mnohaletá, jak je to dlouho, kdy jsi začal ve FotoŠkoda?

Tak to musím hodně zavzpomínat, vlastně už je to přes dvacet let a už téměř od začátku ve výkupu použité techniky. Původně jsem přišel jako zákazník, ale tak se mi tady líbilo, že jsem skončil za pultem. A samozřejmě také proto, že mě bavily foťáky.

Nastoupil jsem jako prodavač do bazaru a pan Škoda tehdy asi usoudil, že bych byl dobrý na výkupu, ta práce mi fakt sedí. Baví mě jednat s lidmi a je to konec konců něco jiného než klasický prodej.

  • Páni, přes dvacet let! To už asi neexistuje foťák, který bys neviděl.

To si říct netroufám, určitě existují foťáky, které jsem ještě v životě neviděl. Ale za těch dvacet let mi toho prošlo rukama opravdu hodně.

Rukama ti musela projít opravdu spousta techniky, vzpomeneš si ještě, co byl první foťák, který jsi vzal do ruky?

Tatínkova Flexareta a jeho Voigtländer, který jsem si i přes jeho zákaz brával, to bylo moje první setkání s fotkou. Myslím že někdy ve třinácti letech. Táta již nežije. Nikdy se nedověděl, že jsem si ten foťák půjčoval. Po vojně v roce 1990 jsem měl Lomo LC-A, jezdil jsem na vandry, fotil kamarády. To byl tehdy můj první vlastní foťák. Dodnes mám doma cancák a občas do něj koukám na fotky lidí, které už jsem neviděl třicet let.

V roce 1991 jsem si koupil Prakticu MTL 50, to byl tehdy můj foťák snů. Potom Praktica BX-20, ta byla hrozně poruchová. Pak EOS 100 od Canonu a pak moje dlouholetá láska k Olympusům OM. Digitálně dneska fotím Nikonem.

  • To vypadá na samé praktické volby. A já si myslel, že na výkupu musí sedět sběratel.

Nesbírám fotoaparáty, jen se mi prostě líbí staré klasiky. Třeba Olympus, to byla první značka, u které jsem si řekl, že tohle je prostě ono. Třeba OM-4 nebo OM-1, krásné mechanické přístroje, se kterými jsem udělal spoustu fotek a hodně toho nacestoval. Takže k Olympusu mám hodně velký vztah.

K foťákům přistupuji prakticky, zkrátka je to přístroj na fotky. Občas koketuju s myšlenkou, že bych si zase zafotil na film. Ale už bych asi nezvětšoval, beztak jsem začal tisknout černobíle karbonovými inkousty na upravené Epsonce a jsem jakoby zase zpátky ve fotokomoře, jen o úroveň výš, výstup z té tiskárny je neskutečný.

  • Neříkej mi, že nesníš o žádném extra raritním foťáku.

Nesním o žádném foťáku. Moc se mi líbí třeba Rollei 35, krásný malý foťák, jako by vypadl z návrhu Bauhausu, ale že bych ho musel mít jenom proto, že je hezký, to ne. Mám to jako pracovní nástroj. Třeba jako kosu, ty ale zachraňuju, když je někdo někde nechá, už jich mám ve stodole sedm.

  • Takže aspoň něco sbíráš. A foťáky vlastně v práci taky zachraňuješ, mnohdy sem určitě někdo přinese aparát, který by jinak skončil na smetišti, ale díky bazaru se vrátí zpátky do oběhu. A počítám, že mnohdy může být i příjemně překvapený, když třeba nevěděl, o co jde.

Občas sem někdo přijde a je zklamaný, že nedostane tolik, kolik si představoval, ale poměrně často tady máme lidi, kteří přinesou ten malý foťáček, co našli na půdě, a odchází s obnosem, se kterým nepočítali. Stojí za to sem zajít, právě třeba když nevíte, co máte doma. Navíc je to bez starostí, to mi potvrdí každý, kdo si jedinkrát dal inzerát na internet.

  • I díky tomu jsou tady dost unikátní kousky. Jak často přijde nějaká rarita? Kdy a co to bylo posledně?

Třeba tenhle mosazný Hermagis (ukazuje na objektiv velikosti profi světelného teleobjektivu, jen celý z mosazi a masivní jako píst z lokomotivy), je to jeden z prvních objektivů té série, celkem velká vzácnost. Dá se tady koupit foťák nebo objektiv třeba z roku 1860 až po nejnovější přístroje. Nové analogy skoro sehnat nejdou, my tady ale máme obrovský výběr a navíc vlastní servis.

A další zajímavost: teď nám třeba dorazily Roboty, moc zajímavé přístroje. Používané hlavně jako technické nebo špionážní fotoaparáty a bylo jich vyrobeno velmi málo, tedy některých modelů.

  • To jsou parádní kousky! Roboty bych na polici klidně přehlédl, přitom je to unikátní technika. Než se půjdu porozhlédnout po bazaru, musím se tě zeptat na poslední věc. Jaké fotografii se věnuješ?

Díky bývalé přítelkyni jsem se dostal ke koním a začal jsem jezdit na Slovensko, do Rumunska, Polska, za známými a za koňmi. Začalo to už před nějakou dobou. Největší objev byla Muránská planina, kde se chovají tažní koně, odtamtud mám spoustu negativů, nebo Polské Bieszczady, to je taky krajina mého srdce. A zase koně, zkrátka když někam jedu, první, na co se dívám, je, jestli tam nějací jsou.

  • Tak to je krásné hobby, ještě ve spojení s fotkou. Přeju ještě spoustu skvělých výletů a fotek. A díky za povídání!

Autor rozhovoru: Kryštof Korč

Podobné články

Na workshopu s Antonínem Kratochvílem
Na workshopu s Antonínem Kratochvílem

20. 11. - Letos na podzim se dokončoval dokument Můj otec Antonín Kratochvíl. Protože je Centrum FotoŠkoda jedním z partnerů...

Profesionalita a tradice - vítejte v ateliéru Centra FotoŠkoda!
Profesionalita a tradice - vítejte v ateliéru Centra...

18. 11. - Palác Langhans a fotografie k sobě patří už téměř 140 let. Od doby založení prvního ateliéru už sice uplynulo mnoho...

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • poukázka na fotoslužby

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací