Fotografii je už 182 let, dnes slavíme Světový den fotografie

Daguerrotypie

Daguerrotypie (francouzsky le daguerréotype, anglicky daguerreotype) je první prakticky užívaný komplexní fotografický proces. Vynalezl ji a pojmenoval francouzský výtvarník a vynálezce Louis Daguerre po 23 let dlouhém výzkumu, který úspěšně završil v roce 1839.

Francouzská vláda vynález od Daguerra a Isidora Niepce (syna zemřelého Nicéphora Niepceho, Daguerrova předchůdce a spolupracovníka) odkoupila výměnou za doživotní rentu. Dne 19. srpna 1839 pak Francouzská akademie věd na slavnostním zasedání darovala daguerrotypii celému světu bez nároku na odměnu. Ovšem s výjimkou Velké Británie, kde si o pět dnů dříve Daguerre v zastoupení nechal svůj objev patentovat. Velká Británie měla být jediným státem, ve kterém měl patent platit, jediný, kdo ji mohl volně používat byl pouze Daguerrův student, Francouz Antoine Claudet.

Citlivost procesu daguerrotypie vylepšil právě tento Daguerrův student Antoine Claudet pomocí chloru (namísto bromu) a navíc kromě jódu získal větší rychlost chemické akce – tedy kratší expoziční čas. Také vynalezl červené (bezpečné) osvětlení fotografické temné komory. (zdroj Wikipedie)

Fotografie dnes. Obklopuje nás, nevnímáme ji.

Od těch dob nabrala fotografie obrátky. Daguerreotypii nahradily jiné modernější, rychlejší i bezpečnější procesy, kinofilmy, levné fotoaparáty, přišla digitální fotografie. Fotografie ovládla souš, vodu a podívala se pořádně vysoko a daleko, až do vesmíru.

Paralelně se ale fotografie dostala i do jiných oborů a odvětví, dala vzniknout filmu, zachraňuje nás v lékařství a ve své digitální podobě je vlastně základem třeba virtuální reality.

Za desítky let se nám prostě fotografie rozkročila pěkně ze široka a dnes nás zkrátka obklopuje. Je všudypřítomná, je součást naší každodenní komunikace, je zdrojem našich informací, stojí na ní sociální sítě a vnímáme ji téměř nepřetržitě, takže už ji vlastně ani nevnímáme... Při tomto množství je stále těžší zachovat si status umění, ale fotce se to kupodivu daří.

Fotíme všude a dokumentujeme vše, což je paráda. Někdo má ambicemi po uznání,  někdo se potýká jen s jednoduchou potřebou zaznamenat radost z roztomilosti domácího mazlíčka. Ale asi většina z nás má spontánní vnuknutí zachytit atmosféru, nebo něco příjemného.

Fotka je zkrátka vedle zdroje informací hlavně zdrojem uchování emocí a zážitku z “pokoukání”.

V tomto ohledu se odkaz z 19. srpna 1839 skutečně naplnil. A z původní myšlenky “fotografie dárek pro svět” se stala realita.