RozhovoryRozhovory

Petr Šípek: Fotografie se stává prostředkem ke sdělení, co se děje s naší krajinou

Petr Šípek: Fotografie se stává prostředkem ke sdělení, co se děje s naší krajinou
| 10 minut čtení

Podle svého názoru není tradičním entomologem, ale spíše popularizátorem vědy směrem k veřejnosti. Jeho vášeň k přírodě se rozvíjela od útlého věku a stala se i jeho prací. V současnosti se Mgr. Petr Šípek, Ph.D. podílel na objevu několika nových druhů hmyzu a pavoukovců a je odborným asistentem na katedře zoologie PřF UK a členem revizní komise České společnosti entomologické.

Je potřeba udržovat jak estetickou, tak dokumentární hodnotu fotografie

  • Petře, jak dlouho už hmyz studujete a co vás k takovému vzdělání vedlo?

Od mala jsem byl fascinován přírodou, každý pátek jsem sledoval dokumenty cyklu "Život v přírodě" na takové malé socialistické černobílé televizi. Na zahrádce jsem pěstoval kytky a honil motýly a sarančata. Vyrůstal jsem ve Dvoře Králové nad Labem, kde tenkrát při zoologické zahradě fungovala stanice mladých přírodovědců pod vedením manželů Dobrorukových.

Pod jejich vedením se moje vášeň pro přírodu rozvíjela a bylo jasno, co dál. To, že se věnuji hmyzu, ale krystalizovalo spíše dlouhodobě. Nejsem typický entomolog s velkou sbírkou preparovaných exemplářů, na to bohužel nemám buňky a trpělivost. O to více mě fascinovaly životní strategie a přeměny hmyzu v rámci životního cyklu. Velký podíl měli i moji rodiče, nechali mne, abych dělal, co chci, a trpně snášeli moji touhu pozorovat a chovat vše, co jde.

  • Fotografie má pro spoustu lidí především dokumentační význam, je to tak i u vás? 

Ano, u mě to bylo přesně o tom dokumentování, jenže postupem času mi fotografie začala prorůstat životem. Z dokumentování se tak stala záliba a já začal řešit, aby ta dokumentační fotka byla i technicky zvládnutá a aby mě těšila. Na většinu věcí si potřebuji přijít sám, takže doba zvládání techniky mi zabrala dost času. Často řeším, jak udělat fotku nějakého ne zrovna "sexy" tvora.

Když dáte vedle sebe roháče a páchníka, vždycky bude hezčí fotka roháče, my přitom potřebujeme hezky vyfoceného páchníka, protože je daleko více ohrožený než roháč a veřejnost jej nezná, nechápe nutnost jeho ochrany. Fotografie se pro mne čím dále více stává prostředkem ke sdělení, co se děje s naší krajinou, jak z ní mizí pestrost a přírodní rozmanitost. 

Focení není ale pouze o dokumentu, často je to o náladě, o emoci. Už 8 let se věnuji focení okolí rybníka Labuť na Blatensku. Tam je to především o světle a náladě, fascinuje mě, jak je každý den jiný než ten předchozí.

  • To je hezké. Pro vědce možná srandovní otázka, ale netoužil jste někdy tvořit "hmyzí umění"? Třeba váš kolega Petr Jan Juračka vzplanul pro plísně. 

Jo, Petrovy projekty mě baví, on to umí propojit, dát tomu šťávu a ještě dobře zpropagovat.

Propojit hmyz a umění je určitě velká výzva. Já v současné době spolupracuji na dvou takových projektech, ale tam je to spíše o poskytování hmyzího know-how, tedy na úrovni konzultací. Moc mě to ale baví, budou to velmi neobvyklé formáty a doufám, že budou mít přesah.

  • Jakou techniku k focení využíváte a proč? 

Jsem trochu konzerva, můj první foťák byl analogový Canon EOS 500, od té doby jsem u této značky. Pro makrofotografii to byla donedávna také asi první volba, neboť jejich objektiv MP-E 65 mm je prostě boží, to samé platí i o Lkové stovce. Dlouho jsem se držel APS-C zrcadlovek a s Canon EOS 60D a 80D jsem se hodně naučil. Pak jsem zkusil FF bezzrcadlovku a bylo to skoro jako restart. Přijdou mi návykové.

Osobně vlastním Canon EOS RP, v práci máme Canon R5. Kvůli současné situaci nebylo moc času si ji osahat, ale je to jízda. Zvažoval jsem i Canon EOS 5D Mark IV, ale výklopný displej by mi dost chyběl. Mimochodem u RP mi přijde pro makro moc pěkná funkce zvýraznění ostré části obrazu pomocí červeného ohraničení. Nevím, jestli je to klasický IR paprsek nebo něco jiného, ale funguje to dobře. 

  • A co příslušenství? Je něco, bez čeho si nedokážete focení představit? 

Určitě blesk a difuzér. Používám různé blesky a difuzéry podle toho, kde a co fotím. Dá se říci, že tady neustále hodně optimalizuju. Když fotíte život pod kameny a doslova rejete objektivem v zemi, musíte tomu uzpůsobit i blesky a difuzér. Pro účely výuky často fotím hmyz jen na bílém pozadí v softboxu.

  • Nedávno jste vyzkoušel NOVOFLEX CASTEL-MICRO motorizovaný makroposuv. Jak se dá taková pomůcka zařadit do workflow fotografa a v čem je její výhoda? 

Ano, jsem moc rád, že jsem ho mohl vyzkoušet. Motorizované posuvy jsou velkou pomůckou při makru, především při focení statických objektů. U živého hmyzu je trochu problém, aby se vám nezačal hýbat během focení, musíte trochu přemýšlet a fotit třeba mimo dobu jeho aktivity nebo zvíře zchladit. 

Tento posuv je navíc velmi kompaktní a může pracovat na bateriový pohon, takže jej můžete vzít na stativ ven. To jsem sice nezkoušel, přece jen byl venku sníh, ale mohl jsem využít několik zvířátek z našich chovů a pár sbírkových exemplářů. Mezi největší přednost zařízení patří obrovská přesnost, myslím, že nejmenší krok byl 0,1 mikrometru, tedy daleko za tím, co třeba při makru hmyzu běžně využijete.

Druhou velkou výhodou je velikost a kompaktnost přístroje. Dá se vzít na stativ ven. Přístroj také nabízí několik módů řízení. Mně nejvíce vyhovovalo manuální nastavení předního a zadního bodu ostrosti a zadání počtu požadovaných kroků. Lze to samozřejmě i opačně. Přístroj je také dobrý, pokud potřebujete fakt jemně ostřit na velmi malé objekty.

Mně se s ním povedlo zachytit páření červců, tedy škůdců domácích orchidejí. Samec měl všehovšudy pouhých 1,5 mm! Uměl jsem jej odchytit a nainstalovat na samičku pomocí špendlíku, bez makroposuvu bych ale asi nezaostřil včas.

  • Jaro je tu a s ním se probouzí i příroda. Aktuální situace nás nepustí mimo hranice okresu, ale i tam jistě najdeme mnoho zajímavých hmyzích druhů. Dá se říci, kolik jich může být? 

V ČR máme cca 30-40 000 druhů hmyzu. Na zahradě to můžou být vyšší desítky či nižší stovky, záleží ale hodně na tom, jaký prostor jim vytvoříme. Stačí udělat na zahrádce kousek přírody – kompost, mrtvé dřevo, skalku, jezírko (ale bez zlatých rybiček!) či záhon s kvetoucímu rostlinami, nesekat vždycky všechno.

Vloni na podzim jsem se bavil focením života pod kameny u sebe na skalce. U mravenců totiž často narazíte na zajímavé organismy, kteří s nimi sdílí mraveniště. Třeba focení cvrčíka mravenčího je fakt výzva. Vydrželo mi to skoro měsíc a nedostal jsem se více než 20 metrů od domu. Ještěže si už sousedi zvykli. (směje se)

  • Co byste poradil našim čtenářům pro takové focení?

Jsou dvě zásady, které mě naučil pan doktor Dobroruka. Ta první zní "….kdo chce vidět, musí se umět dívat" a ta druhá je, že "náhoda přeje připravenému". Chce to prostě chodit ven a fotit, fotit a fotit… Všude je spousta detailů. Vemte si jen obyčejné mšice – jejich interakce s mravenci nabízí hodně zajímavých momentů. A co teprve když zjistíte, že mšice rodí živá mláďata, nebo že jejich predátoři – třeba larvy pestřenek – vypadají jako malé tanky….Je důležité se umět koukat.

Také je dobré si při focení nevymýšlet….třeba fotit zvířata tam, kam nepatří. Viděl jsem nádhernou fotku ropuchy zelené focenou širokoúhlým makro objektivem od Laowy, v protisvětle, sluníčko… Nádhera, jenže ve smrkovém lese. Ropucha zelená je stepní zvíře a do lesa nepatří! Nebo když fotíte rojení světlušek a úmyslně zkrátíte dobu expozice, aby světlušky byly zobrazeny jen jako body. Vypadá to hezky, potíž je ale v tom, že délka a frekvence světelného signálu je pro světlušky rozpoznávací znak druhu, naše nejhojnější světluška velká v letu svítí kontinuálně, jiné druhy v tropech, USA či Středomoří zase blikají. Vlastně tak nevědomky změníte druh fotografované světlušky.

A dalo by se pokračovat… Jeden úspěšný zahraniční fotograf zase vydával fotku roháče foceného v muzeu nebo soukromé sbírce za fotku z pralesa. Larvu rušníka, která byla na kusadlech toho roháče, pak vydával za jeho parazita! Rušníci jsou jedni z nejobávanějších škůdců našich muzejních sbírek. Nechci být škarohlíd, ani jednu ze zmiňovaných fotek bych takhle hezky nesvedl, ale při veškerých technických možnostech je potřeba udržovat jak estetickou, tak tu dokumentární hodnotu fotografie…

  • Naprosto souhlasím. Pokud by chtěl někdo podpořit vaši práci, je nějaký aktuální projekt, na který byste rád upozornil? 

V současné době pracuji na zprovoznění svého webu, v elektronickém světě jsem zatím spíše méně aktivní. Jinak z připravovaných projektů musím jmenovat hlavě velkou výstavu bezobratlých, tedy její on-line verzi, kterou připravuji ve spolupráci s Mgr. Dominikem Vondráčkem z Národního muzea a která proběhne v červnu (tu loňskou můžete zhlédnout zde)

S kolegy z České společnosti entomologické se podílíme na propagaci hmyzího světa pomocí Instagramu, kam rovněž přispívám svými fotografiemi. Mé další projekty se týkají spíše změny vnímání hmyzu v kontextu krajiny a šetrného hospodaření s naší přírodou.

Petře, já vám moc děkuji za parádní rozhovor. Já osobně si z něj mimo jiné beru, že letos místo honby za roháčem vyrazím za páchníkem.

Fotografie v článku: Petr Šípek, www.petrsipek.cz

NOVOFLEX BALL 19 - kulová hlava

Malá, ale silná kulová hlava, Nosnost až 3 kg, Pro kompaktní fotoaparáty nebo i na těžší příslušenství k videokamerám či natáčení s DSLR

790,-

Související články

Lukáš Hausenblas: Rolí kameramana je natočit představu režiséra

Lukáš Hausenblas: Rolí kameramana je natočit představu...

Martin Kacvinský: Na natáčení svatby se připravuji hlavně psychicky

Martin Kacvinský: Na natáčení svatby se připravuji hlavně...

Kuba Kamiński: Fotografie mě zachránila

Kuba Kamiński: Fotografie mě zachránila

Diskuze

Petr Šípek: Fotografie se stává prostředkem ke sdělení, co se děje s naší krajinou

Přidat příspěvek

Zatím nebyl přidán žádný příspěvek.

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • 300 Kč poukázka na tisk fotografií

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací

Rozumím