PANASONIC LUMIX S PRO 16-35 mm f/4

Popis

Recenze objektivu PANASONIC LUMIX S PRO 16-35 mm f/4

Systém objektivů Panasonic S je zatím ještě v plenkách (i když objektivů s L-bajonetem už existuje docela dost pro přístroje Leica. A Sigma, coby třetí člen L-aliance už také začíná představovat velice zajímavé modely), ale všechny doposud představené objektivy zasluhují velkou pozornost. Jsou totiž - zatím bez výjimky - opravdu vynikající. Jsou konstruovány tak, aby přinášely maximální optický výkon, na což speciálně u řady S dohlíží dokonce přímo Leica. Model LUMIX S PRO 16-35 mm f/4 přirozeně nevybočuje z řady.

Světelnost f/4 je pro mnoho fotografů v případě širokoúhlého objektivu bez problémů akceptovatelná. Tím spíš, že těla fotoaparátů Panasoonic S1 a S1R jsou vybavena stabilizátorem obrazu, takže problém s prodloužením expozice díky o stupeň horší světelnosti odpadl. Pokud by byl stabilizátor vestavěný také v objektivu, byl by jeho účinek v kombinací se stabilizátorem snímače sice ještě větší, ale zase by narostly rozměry a hmotnost, které u tohoto modelu řadím k velice důležitým pozitivům. 

Navíc tu ale máme možnost používání filtrů (vzhledem k širokému úhlu záběru musí být SLIM) a také odolnost proti povětrnostním vlivům. 

Kvalita obrazu

Hned na úvod této kapitoly musím upozornit, že jsem všechny ukázkové fotky fotil z ruky, tedy bez stativu a také musím znovu zopakovat fakt, že jsem testoval předprodukční kus. 

Jsem si jist, že by byly některí fotky ze stativu ještě trochu lepší, ale na druhou stranu máte možnost prohlédnout si snímky vyfocené tak, jak je s největší pravděpodobností budete často fotit i vy. Nejdelší čas jsem použil cca 1/13s, což je na focení z ruky s takhle širokoúhlým objektivem a zapnutým stabilizátorem v těle foťáku bez problémů.

Při prohlížení nafocených snímků v počítači jsem zjistil to, co ukazují i grafy níže. Tedy ostrost je na nejširším ohnisku perfektní. Na nejdelším ohnisku je kresba v porovnání s tím nejširším nepatrně horší, ale když se podíváte na ukázky, jsou ostré všechny.

Pokud jde o kresbu na jednotlivých clonách, chová se objektiv celkem standardně. Tedy po mírném zaclonění je ostrost ještě lepší než na otevřenou clonu a nejlepší je cca při clonách f/5,6 - f/8. Už na cloně f/11 se mírně začíná projevovat difrakce. Ovšem tohle se projeví nejvíc na foťácích s vysokým rozlišením snímače (model S1R, se kterým jsem objektiv testoval), na nižších rozlišeních (model S1) nastoupí difrakce samozřejmě později. Rovnoměrnost kresby v ploše snímku bych hodnotil jako lehce nadprůměrnou. Tedy ve středu snímku jsou fotky ostré v každé situaci, ale směrem k okrajům postupně mírně měknou. Samozřejmě, že se kresba s narůstajícím přicloněním vyrovnává, ale poctivě musím říci, že ten úbytek kresby je docela pozvolný a hlavně velice malý, takže nepůsobí nijak rušivě.

Chromatickou aberaci nemusíte nijak řešit. Na snímcích focených přímo do JPEGu žádnou nenajdete, protože ji dokáže odstranit samotný přístroj. Ale vůbec špatné to není ani v RAWu, kde k podobným automatickým úpravám nedochází. Při zpracování RAWů v Lightroomu jsem aberaci a dokonce ani vinětaci nijak neodstraňoval (objektiv je příliš nový a Lightroom ho ještě “nezná”) a výsledky mi přijdou perfektní - posuďte sami v galerii ukázkových fotek. Kdy budete hledat, možná nějakou aberaci najdete, ale budete muset hledat opravdu pozorně. Stejně je na tom vinětace, na ukázkových snímcích jsem ji nijak neopravoval a přesto si jí nejspíš ani nevšimnete. Jak o tom tak přemýšlím, tak u objektivu podobných parametrů jsem takhle malou vinětaci ještě neviděl.

Asi jedinou optickou vadou - ale hned musím napsat, že také velice malou - je nepatrné soudkové zkreslení na nejširším ohnisku. U většiny snímků jsem zkreslení nezaznamenal vůbec (a to jsou v ukázkách i snímky architektury), ale na ukázce čelního pohledu na budovu mateřské školy se přece jen trochu projevuje. Nutno dodat, že softwarová úprava pak dokáže toto mírné zkreslení eliminovat úplně.

Design, ergonomie, ovládací prvky

Objektiv designově naprosto zapadá do celé řady. Směrem od těla je jako první umístěn zoomovací prstenec, jeho chod je podle očekávání perfektně plynulý a klade přiměřený odpor. Nejde tedy moc “ztuha”, ale ani příliš volně, takže se s ním pracuje velice příjemně.

Dalším v řadě je zaostřovací prstenec, který je dostatečně široký na to, aby bylo možno manuálně zaostřovat třeba v rukavicích, což v zimě jednoznačně oceníte. Oceníte asi ale také to, že přepnutí na manuální zaostřování se děje pouhým přesunutím prstence směrem k tělu přístroje (Panasonic tomuto systému říká Focus Clutch a vybavil jím i ostatní objektivy této řady), čímž se odkryje stupnice zaostřovacích vzdáleností.

Díky tomuto způsobu přepínání na ruční zaostřování není objektiv vybaven žádnými tlačítky, což jen zlepšuje jeho odolnost proti vnikání prachu a stékající vody. 

Autofokus

Automatické zaostřování funguje opravdu perfektně rychle a spolehlivě. Vděčí za to použití dvou magnetických lineárních motorů, které jsou velice rychlé, tiché, ale také silné. Díky tomu dokáží velice rychle přeostřovat (tedy pohybovat čočkami uvnitř objektivu), ale také okamžitě zastavit, pokud dostanou pokyn od řízení zaostřovacího systému.