Recenze: Fuji X-H2 vs X-H2S | FotoŠkoda

Fujifilm X-H2S i X-H2 jsme napodruhé vyzkoušeli trochu víc. Oba jsme vzali na okruh, kde jsme fotili motorky, oba jsme vzali ven do přírody. A už máme mnohem víc jasno v tom, kde jsou jejich slabiny a v čem který z nich vyniká. Jedno víme ale úplně přesně. Oba jsou vynikající, ale každý se hodí pro někoho jiného.

Hodnocení odborníka 98%

  • špičkový obrazový výkon
  • rozlišením 160 Mpx v režimu Pixel Shift u modelu X-H2
  • minimální šum na vysokých citlivostech
  • velice rychlý a přesný AF systém
  • rychlost 40 sn/s a použitelná elektronická závěrka u X-H2S
  • rozsah ISO 160 až 12800 u X-H2S
  • rozsah ISO 125 až 12800 u X-H2
  • odolnost proti prachu a stékající vodě
  • výklopný a otočný dotykový displej
  • vynikající ovládání a dobrá ergonomie
  • USB nabíjení
  • u X-H2 hůře použitelná elektronická závěrka pro focení pohybu

Popis

Bezzrcadlovky Fujifilm vynikají především unikátními filmovými simulacemi, které poskytují jedinečné a těžko napodobitelné barvy. Dalším poznávacím prvkem bylo mnohými velice oblíbené “retro” ovládání pomocí velkého množství otočných voličů. Poslední dobou se ale začaly objevovat modely, které se co do ovládání velice přibližují ostatním značkám. Tohle ocení především ti, kteří by chtěli přejít na přístroje Fuji, ale to retro ovládání je spíše odrazovalo.

Fujifilm X-H2 a X-H2S vycházejí vstříc právě takovým fotografům, takže nabízejí řekněme klasické ovládání, tradiční “Fuji” kvalitu obrazu, ale navíc přidává perfektní autofokus se sledováním objektů a špičkovou rychlost sériového snímání.

Moc se mi líbí, že u Fuji nehrají na full frame snímače - není k tomu důvod. Jestliže hledáte maximální kvalitu obrazu, je tu velký snímač s rozlišením 100 Mpx u GFX 100s, tady není co řešit. Ale pokud k tomuto obrazově dokonalému přístroji hledáte ještě super rychlého parťáka, který nabízí stejnou logiku ovládání, nebo třeba stejný typ baterií, máte tu X-H2S, jehož menší snímač pomůže třeba při práci s delšími objektivy. To se při focení sportu, nebo divoce žijících zvířat velice hodí…

Jestliže ale GFX 100s nemáte a přece byste chtěli využívat vysokého rozlišení, je tu model X-H2 s rozlišením snímače 40 Mpx a možností snímání statických snímků s rozlišením 160 Mpx v režimu Pixel Shift.

recenze-fujifilm-x-h2s-review-043

Rychlost a perfektní autofokus

Rychlost je pro akční focení naprosto zásadní. Nemám na mysli pouze sériové snímání (u X-H2S až 40 sn/s), nebo automatické zaostřování. V úplném základu jde asi hlavně o rychlost odvádění dat ze snímače a dostatečný výpočetní výkon procesoru, který musí data zpracovat.

recenze-fujifilm-x-h2s-review-044

Právě nový BSI “skládaný” senzor u X-H2S je tou nejdůležitější součástkou, na které to všechno závisí. Dokáže totiž data odvádět takovou rychlostí (cca 4x rychlejší než předchůdce a cca 30x rychlejší než první bezzrcadlovka Fujifilm), že je bez problémů možné používat pro akční záběry elektronickou závěrku bez obav, že budou na snímku pohybující se objekty deformovány vinou pomalého odečtu. Efekt tzv. “rolling shutter” se v záběrech projevuje skutečně neznatelně a to dokonce i při videu. 

037_recenze_Fuji_X-H2_vs_X-H2S_review
Model X-H2S - elektronická závěrka

 

041_recenze_Fuji_X-H2_vs_X-H2S_review
Model X-H2 - elektronická závěrka

 

 

recenze-fujifilm-x-h2s-review-046

Sledování předdefinovaných objektů

Už nějakou dobu víme, že si bezzrcadlovky Fujifilm dovedou bez problémů poradit se sledováním označených objektů, nebo že hravě zvládají zaostřování na oko. Jenomže když dokážeme foťáku říci, že se má zaměřit především na lidi, zvířata a nebo vozidla, má to AF systém o to snažší. Pak sám od sebe dokáže ve scéně označit zvolený typ objektu a nic jiného jej už moc nezajímá. Díky tomu je automatické zaostřování se sledováním objektů daleko spolehlivější a málokdy se stane, že by došlo k nechtěnému zaostření třeba na popředí (kmeny stromů, větve a podobně).

Systém je opravdu velice propracovaný, takže si sami určujete, jestli má mít prioritu zaostření na lidský obličej a detekce oka, nebo sledování objektů. Jakmile přepnete na předdefinované objekty, systém vypne sledování oka a detekci obličejů, i když jste ji měli předtím zapnutou.

Autofokus je stejně výkonný a spolehlivý  obou modelů.

Kvalita obrazu

Je normální, že v podstatě všichni výrobci digitálních fotoaparátů umožňují uživateli nastavit parametry výsledné fotky (jas, kontrast, sytost barev, ostrost, projasnění stínů a podobně). 

Fuji nabízí něco podobného, jmenuje se to Simulace filmu. Trochu vysvětlím pro ty, kteří nepoužívali, nebo nepoužívají k focení filmy. Společnost Fujifilm (jak konec konců název sám napovídá…) se odedávna zabývala výrobou fotografických a filmařských materiálů. V jejich nabídce byla velká spousta filmů, které byly mezi fotografy velice oblíbené pro své specifické barevné podání. Například film Fuji Velvia je perfektní na focení krajiny, má hodně saturované barvy a je docela kontrastní. Naproti tomu film Astia podává barvy daleko jemnější, film Acros byl zase legendárním černobílým materiálem... 

No a společnost Fujifilm dokázala tohle specifické barevné podání převést do algoritmů, které se používají v digitálních foťácích. Znamená to tedy, že pokud si zvolíte simulaci některého z oblíbených filmů, dostanete fotku s velice podobnými barvami, jako by byla focena na skutečný film. Tohle je jedna z nejsilnějších stránek bezzrcadlovek Fujifilm.

Musím podotknout, že simulace filmu se samozřejmě projeví pouze v hotovém JPEGu, pokud fotíte do RAWu, máte smůlu a jste odkázáni na svou šikovnost při zpracování a nebo na různé presety, které může nabízet váš software na zpracování RAWů. Pokud pro zpracování RAWů ale použijete software Capture One, máte i při vyvolávání RAWů přístup k simulacím filmů, ale navíc ještě prostřednictvím tohoto programu můžete přístroj dálkově ovládat a fotit přímo do počítače (což je aplikace, kterou využívají především profesionální studioví fotografové).

Výhodou modelu X-H2 je vyšší rozlišení snímače a tedy detailnější fotky. Ale můžete využít i režimu Pixel Shift a snímat statické záběry s rozlišením 160 Mpx. Výsledný snímek vznikne složením několika zdrojových obrázků nasnímaných ihned po sobě s mírným posunem snímače. Je tedy potřeba používat stativ.

X-H2 má také trošku nižší nativní citlivost, začíná už na ISO 125 a to by znamenalo o trošku vyšší dynamický rozsah. Rozdíl oproti modelu X-H2S je ale téměř neznatelný, posuďte sami.

Fujifilm X-H2 - dynamický rozsah

1 2 3 4 5 6 7 8 9
  1.  zesvětleno o 4 EV
  2.  zesvětleno o 3 EV
  3.  zesvětleno o 2 EV
  4.  zesvětleno o 1 EV
  5.  bez úprav
  6.  ztmaveno o 1 EV
  7.  ztmaveno o 2 EV
  8.  ztmaveno o 3 EV
  9.  ztmaveno o 4 EV

Fujifilm X-H2S - dynamický rozsah

1 2 3 4 5 6 7 8 9
  1.  zesvětleno o 4 EV
  2.  zesvětleno o 3 EV
  3.  zesvětleno o 2 EV
  4.  zesvětleno o 1 EV
  5.  bez úprav
  6.  ztmaveno o 1 EV
  7.  ztmaveno o 2 EV
  8.  ztmaveno o 3 EV
  9.  ztmaveno o 4 EV

Na druhou stranu výhodou X-H2S by mělo být nižší rozlišení (a tedy větší pixely na snímači) při použití vysokých citlivostí. To by se mělo projevit menším obrazovým šumem. Rozdíl je opět minimální, i když ty nejvyšší citlivosti jsou u modelu X-H2S možná přece jen o chloupek lepší.

Fujifilm X-H2 - citlivost ISO

1