Ondřej Neff: S lidem foťáckým je mi dobře

Ondřej Neff: S lidem foťáckým je mi dobře

Ondřej Neff: S lidem foťáckým je mi dobře

Server digineff.cz oslavil nedávno 20 let od svého založení. Jak se mu vedlo a vede jsme se v rozhovoru nemohli zeptat nikoho jiného, než jeho zakladatele a provozovatele Ondřeje Neffa.

Myslím si, že ostří břitvy jsou mobilní telefony

  • V našem dnešním rozhovoru jsem se setkal s Ondřejem Neffem. Známým spisovatelem, publicistou a popularizátorem fotografie. Jedním z prvních v ČR. Ondro, vy jste měl nedávno výročí 20 let serveru digineff.cz. Kdy to přesně bylo?

Bylo to ke konci března, digineff vznikl v roce 1999, tehdy ještě existovala taková výstava, jmenovalo se to Interkamera. Já jsem se toho pravidelně účastnil a napadlo mě, že bych mohl dělat blog o digitální fotografii. Právě na této akci to bylo oznámeno a začaly i první příspěvky. 

Fotografií jako takovou jsem ale začal zabývat podstatně dříve. V 70. letech jsem živil jako fotograf, zejména kvůli tomu, že se mi nechtělo pracovat v novinách. Shodou okolností jsem se dostal do kontaktu s Ludvíkem Součkem, který byl také spisovatel, ale pro mě i velice příjemný popularizátor fotografie. Dalo by se říct, že jsem to po něm zdědil. Ten pragmatický pohled, zbavený balastu, snobství a toho estetismu. No a on než umřel, to bylo náhle, tak předtím spustil v MF fotografickou rubriku. A když už tu nebyl, tak jsem tam zašel a zeptal se, jestli bych to po něm nemohl převzít. Slovo dalo slovo a dělal jsem to až do převratu. 

Pak jsem to opustil, protože mě politika bavila víc, ale v roce 1995 začala digitální fotografie a mě to strašně zajímalo a hned jsem začal dělat recenze pro měsíčník Softwarové noviny. 
Vlastně hned od začátku, tuším v dubnu 95, to byly 4 foťáky. Byla to tříčipová Minolta, která stála snad milion korun. To je naprosto neuvěřitelný. Tříčipová. Pak to byl tuším Polaroid a pak samozřejmě modely od Canonu a Nikonu. Tyto 4 jsem dělal. Takhle to vlastně vzniklo. 

  • Já se přiznám, že jsem se narodil v roce 1988, v té době jsem mimo tátova Zenitu neměl o fotografii ani ponětí. Za mě je zajímavou věcí, že do dnešní doby děláte celý blog sám. Pod všemi těmi příspěvky jste podepsán vy, je to tak? 

Prakticky ano, je tam pár článků, které napsal někdo jiný, ale bude jich do 10. Nedávno jsem přešel na nový redakční systém, který umí spočítat, kolik těch článků tam je a vyšlo 4800. (smích)

  • Ano, nového redakčního systému jsem si všiml, přeci jen jsem k našemu rozhovoru něco studoval. Dlouhou dobu měl digineff klasickou formu s větším logem, přešel jste ale na Wordpress. Povedlo se vám překlopit i archiv? 

Ony tam jsou, ale ANO a NE. Wordpress si upravil formu. Pokud si tak “vygooglíte” starší článek, ukáže se vám v příkazovém řádku adresa a ten prostředek se musí vyhodit. Musí to být digineff.cz / a název toho článku. V tom Googlu se ukáže ještě něco dalšího. 

Je to trošku až komické, protože wordpress automaticky vybírá doporučené / příbuzné články a témata, no a z důvodů, které nechápu, tam šoupe články z roku 2006. Dám příklad: dělal jsem článek o úpravách v Zoneru, protože ho využívám od jeho začátku, tenkrát se to ještě jmenovalo fotomanažer, nikoliv fotostudio, doporučilo to článek o Zoneru 8. Jiná věc je, že to, co tam píšu, je dobře, základ je mít nastavené datum a čas, ale jestli to uvidí “zoneři z Brna”, budou mít radost. (smích) 

Ondřej Neff se svou Dílnou 

  • Vy jste velmi aktivní spisovatel, stejně jako byl váš tatínek. Navíc k tomu všemu provozujete mimo digineffu i server NEVIDITELNÝ PES. Oba dva servery byly vždy vaše? 

Ano ano, obojí je to má myšlenka. Technicky sice žije neviditelnypes.cz na serverech Mafry, ale je to celé moje.   

  • Chtěl jsem se zeptat, jak jste prožíval přechod, já jsem začínal na digitálech, ale vy jste to prožil od začátku. No a dnes se děje další přechod, a sice ze zrcadlovek na bezzrcadlovky. Nebál bych se to tvrdit. Vy jste vlastně zažil všechny ty éry. 

Jistě, já bych tedy raději mluvil o současnosti, protože jak praví klasik, “čo bolo to bolo”. Pro mě to nikdy nebyl bolestný přechod, přestože jsem vlastně většinu života fotil v analogu, sice jen černobíle, ale analogově. Tedy dijáky, nedělal jsem barevnej negativ positiv, jen jsem to zpovzdálí sledoval. To byla šílená záležitost a nikdo si to dnes nedokáže představit. 

Má to jediný háček, mám trvale udržovaný archiv, ale ty fotky z toho začátku jsou dnes technicky v podstatě nepoužitelný. Fotka z nejlacinějšího mobilu je dnes lepší než fotka z tehdejšího fotoaparátu. A tenkrát byly ty foťáky pekelně drahé. To bylo 40, 50, 60 tisíc. Šílený rakety. 

Abych se vrátil k tomu přechodu zrcadlovka vs. bezzrcadlovka. Já tedy přesto, že jsem to udělal, léta jsem fotil na Canon, všechny možné modely. Dodnes mám i 5D mark III, fotím ale i se Sony A7r III a pořád si nemyslím, že je to obrazově nějaká výhra, jak si spousta lidí myslí. Já jsem si polepšil v tom smyslu, že fotím výhradně na monofokální objektivy, které jsou malé a lehké. Nedávno jsem byl s manželkou v Římě, kde ona táhla takovýhle batoh…

  • Ondřej rozpažil 1 x 1 metr…..

A ona tedy do toho dala spoustu peněz, má 100-400mm, 16-35, já jí říkal, kup si “čtyřkovou”. Neeee, já chci “dvavosmičkovou”. Ale to je půl kila rozdíl. No a má i 24-70 a pak má padesátku

Já měl 28 mm nasazenou, po kapsách Voigtländera 15 mm a v další kapse 85 mm a nic jiného nepotřebuji. Chápu, že ne každý takto uvažuje. Lidi jsou posedlý těma “zůmama”. Já tvrdím, že pokud si někdo myslí, že z toho lezou lepší obrázky, tak nelezou! A pokud si někdo myslí, že ušetří na váze, ano, ušetří, ale musí si počínat jako já. (smích).

  • Říká se, že ty zoom objektivy, taková ta svaté trojice 16-35, 24-70, 70-200 jsou pro profesionály, ale zase jsem slyšel názory jiných profesionálů, kteří říkají, že si tím fixním ohniskem staví výzvu. Ten zoom se pak dělá nohama. 

Já bych to nenazval výzvou. Vnímám to jako úhel pohledu. Přijdu do situace, kde vidím jasné použití té osmadvacítky, tou také fotím 80% fotek. Pak přijdu do situace a řeknu, tak jasně, tady potřebuji prostor, sáhnu do levé kapsy kde je 15 mm, a když chci blíž, sáhnu do pravé kapsy, kde je 85 mm. 

  • Dovolím si ještě jednu fotografickou otázku. Jak už to tak bývá, dva lidi, kteří se o foto zajímají, k tomu sklouznou. Pak se zase k digineffu vrátíme. Přemýšlel jste někdy o Leice? 

Samozřejmě, Leica se mi velmi líbí. Je to úžasný stroj, ta Mková řada… Já mám ale oči zničený, nebudu se vymlouvat na monitor, je mi 74 let, málokdo má oči jak rys, ale já tam (v hledáčku) vidím starou pentli. Co je úžasněj foťák, ta Leica Q a nyní jsem měl to potěšení zkoušet i Q2, který, kdybych neměl Sony, tak bych si asi koupil právě to. Asi bych měl nadále toho Canona. Když půjdu do ZOO fotit opice, tak je nepůjdu fotit kvéčkem. Teď mám ale toho soňáka a do žádného kvéčka nepůjdu, ale Leica je pořád věc, která je naprosto dokonalá a já jsem strašně zvědavý, co vznikne z kooperace Panasonic, Sigma a Leica. Neznám pozadí, ale můj odhad je, že se to bude vyrábět v Japonsku, protože podobnou situaci hádám i s objektivy ZEISS, která se vyrábí na lince Tamron. V Oberkochenu dělá ZEISS jen objektivy pro filmové kamery. Celkově z toho může vzniknout zajímavá kombinace. 

  • Ano, toto jsme viděli oba loni na Photokině. Toto partnerství bylo ohlášeno jako velmi čerstvé, Sigma ani neměla žádné objektivy, ale taková je doba. Pojďme k té čerstvosti. O vás je známé, máte i “soňáka” bezzrcadlového, že se technologie a posunů nebojíte, naopak, vy je vítáte a digineff je vždy zdrojem čerstvých informací. Je tomu tak i nadále? 

Samozřejmě, ta technologie se vyvíjí. Já si myslím, že v dnešní době, to ostří břitvy, jak se říká, jsou mobilní telefony. To zprocesování fotky v telefonu je předobraz toho, co bude ve fotoaparátech za 2, 3, 5 let. To je můj dohad, nikdy jsem o tomto s technikem nemluvil, protože kdyby se s vámi nějaký bavil a řekl vám něco, tak ho druhý den vyhodí. To nemá smysl. (smích) Nic se nedozvíte. 

Zpátky k těm mobilům, obrovskou roli hraje velikost snímače a celého toho agregátu. Přenosové datové rychlosti jsou podle mého větší a 8jádrové procesory, které dnes v mobilech jsou, dokáží to, co ještě fotoaparát neumí. Ukažte mi fotoaparát, který umí udělat na pozadí HDR z 9 dílčích fotek. To ty mobily dělají běžně. Nakonec se vrátím k mé dovolené s manželkou, kde jsem občas sáhl do kapsy a vyfotil to mobilem. Samozřejmě ne kresbou, ale tonalitou jsou ty fotky přinejmenším srovnatelné s fotoaparátem. Jiná věc je, že fotoaparátem fotím do RAWu a pomohu si, ale to je zase věc, mé soukromé hobby a nemohu to chtít od každého. Pan Novák chce zkrátka zmáčkout a mít tu fotku dokonalou hned a ne někam chodit k počítači na 15 minut. 

Ondřej Neff se svou smečkou :)

  • Jeden světový popularizátor fotografie hlásá, že fotí do JPEGu a kdo fotí do RAWu, není dobrý fotograf. To je takové dvousečné, ne? 

No, podívejte, ten nejmenovaný popularizátor je geniální showman. On ví, že když napíše “foťte do RAWu”, tak lidi se nechtějí nic dozvědět, chtějí se přesvědčit, že to dělají dobře, protože to říká. Takže pan Novák fotí do JPEGu a kolega mu řekne, “prosimtě, foť do RAWu”. Pan Novák si ale pak přečte u popularizátora, že má fotit do JPEGu a na kamaráda se obrátí, že právě on to dělá špatně.

To je holý nesmysl. Do JPEGu se fotí tak maximálně sport, protože to během pár chvil jede do redakce, kde to někdo vybere a jde to na internet. Tam se nikdo nebude pytlíkovat s RAWem. Když ale půjdete fotit krajinu, tak byste byl hloupý toho nevyužít. To jsou nesmysly toto tvrdit. 

Ale zpátky k těm mobilům, už je tam analýza té situace, z které potom vyplyne série úkonů, které ty procesory dělají podle nějakých algoritmů, aby to všechno jelo dohromady. Co se tam děje? No to je samozřejmě zpracování RAWu. Nejdřív vznikne RAW. I v mobilu za 2,50 Kč. Ten proces je ale automatizovaný, ale to, co my děláme v PC, to je to, co mobil dělá sám. Jak toto bude dokonalejší, je velmi možné, že i ve fotoaparátech nebude toho RAWu potřeba. Proto ty mobily sleduji a je zajímavé vidět, kam ten vývoj jde. Každopádně jde i směrem k focus stacking (spojení snímků s různou rovinou ostrosti v jeden). Mobily to dnes dělají a velice daleko je v tomto Panasonic. Ale pořád to není “zmáčknu a mám to tam”. Přinejmenším to něco trvá. Musí se to ještě pořád nastavit. HDR taky nevypadne hned. 

  • Tohoto využiji a vrátím se k digineffu. V dnešní době lidi nechtějí za fotkou chodit, když jdou fotit přírodu, byly by nejraději, aby tam visel orangutan s banánem a oni ho vyfotili a hotovo, ale takhle to není. Za tu dvacetiletou linku, vidíte, že lidé méně čtou? Vy jste to podle mě tak uchopil a začal jste dělat i video. Jak to vnímáte? 

Především jsem velice opatrný s výrazem “lidi něco”. Někdo čte, někdo nečte, prostě já si často říkám, jaký je můj čtenář, protože ve fotografické komunitě je obrovské rozpětí. Na jedné straně jsou fotografové tzv. amatéři, kteří se tím neživí, ale jsou na naprosto vrcholové úrovni. Technicky i výrazově, umělecky je to špička. Pak jsou lidi, kteří jsou uživateli techniky a zachycují okamžiky, aby ve fotografiích pak měli zápisník svého života. A pak je spousta mezistupňů. 

Já si říkám, třeba dnes ráno jsem mluvil s Richardem Horákem, což je typ vrcholového fotografa, který má své výstavy a určitě dříve či později bude mít i publikaci o Praze, protože tu fotí úžasně. No co já jemu mohu poradit? Když on to umí 10x lépe než já? To prostě není můj konzument. Já jsem se vždycky snažil vyjít vstříc lidem, kteří chtějí, aby to nějak vypadalo, ale nechtějí se tomu na 1000 % věnovat. Spíš takové rady, aniž by to vyžadovalo útratu několika set tisíc korun a 4 týdny na workshopech. 

  • Tomu rozumím. Máte digineff nějaké milníky? Za tu kariéru? Někdo si tam čte, někdo soutěží, ale z hlediska byznysu, jak se dnes říká. 

Ano, určité milníky byly, pochopitelně. Jedna taková epocha byla vázána s IDIFem, který jsme založili s Honzou Březinou, byli jsme jedni z prvních, kteří dělali expedice do zahraničí. On se tomu věnuje dodnes a já ne. To byla důležité epizoda. IDIF byl první institucí, která se soustavně zabývala výukou fotografie. Měli jsme tam i rekvalifikační kurz, který byl s probací od ministerstva školství. 

Pak byla další kapitola, když IDIF skončil a já si založil takovou trvalou školu, kterou jsem nazval Dílna a dělal jsem ji 8 let. Dodnes vím, že jsem to pojal správně, že za odpoledne se nikdo fotit nenaučí, ale za půl roku už by mohl do něčeho nahlédnout, pokud se tomu bude věnovat. Já jsem chtěl, aby si ti lidi vyzkoušeli všechno možné. Toto byla pro mě nesmírně poučná kapitola a vznikla z toho kniha Digitální fotografie polopatě, která měla několik vydání a na to poslední jsem pyšný. Mně se podařilo na základě těch zkušeností vydefinovat takové desatero, a když se bude člověk těch pravidel držet, tak se z něho sice nestane Herbert Slavík nebo Šibík, ale výrazně se mu zlepší fotografický rukopis. To si myslím, že je důležité. 

No a v poslední době, to je taková ta nejnovější kapitola digineffu, kdy jsem vlastně začal spolupracovat s Michalem Houdkem... 

  • (otevírám kapsu a podávám Ondřejovi Instax fotku Michala a Ondřeje, kterou jsem vyfotil na společné akci v Táboře)

Aha…..

  • To já jsme si na vás chystal, ale tím, že když jste to už načal. Není na čase si dát pauzu, bude vám 75? Jestli to f22 není cesta? 

Ne, letos mi bude 74. Ne ne ne, já si s Michalem velmi dobře rozumím, oba máme takovou nekonfliktní povahu, jsme hodně kompatibilní. Děláme spolu videa a myslím, že to funguje velmi dobře. 

Co se týče toho, že bych to měl pověsit na hřebík. Já si myslím, že ta žurnalistika obecně je věc, kde se umírá v botách, tak představa, že zapíchnu vidle do hnoje a půjdu krmit ptáčky do parku, mi opravdu nepřipadá jako nosný program pro další léta. V žádném případě nezamýšlím digineff zabalit, ale uvažujeme s Michalem, že bychom to nějakým způsobem koordinovali. Možná bychom přizvali i další autory. 

Ondřej Neff na FotoŠkoda FESTu

  • Myslíte si, že je na místě shrnout digineff do nějaké knihy? “To byl digineff”.

Nemám to v plánu, nemám tu potřebu. Ono když se dnes ohlédnu, tak je ten digineff takové muzeum fotoaparátů. Já jsem tuhle byl na akci Canonu a oni je tam měli vystavené fyzicky, to jsem opravdu jihnul. Já se přiznám, mám doma schovanou Sony Mavicu na diskety. To bylo super. Mám takovou sérii článků “Jak se fotí..”, to by možná někoho mohlo zajímat. 

  • Zajímavé. Dle mého se taková ta účelná kniha vrací a jak jsem říkal, že videa jsou na vzestupu, tak to může i rychle skončit a kniha zůstane. 

No, myslím si, že video je časově náročnější. My co děláme ta videa, vždycky říkáme “musí to být do 8 minut” a pak je to minut 15. Aby na to někdo vydržel koukat.

  • Blíží se jarní termín FotoŠkoda FESTu, za mě je to aktuálně nejzajímavější a největší fotografická akce v ČR. Myslím, že se daří držet linku kvalitního obsahu ve spojení setkávání lidí na jednom centrálním místě. Amatér se potká s profíkem u kávy a to je super. Chystáte se tam mít nějakou akci? 

Ano, připravujeme besedu. Tyto akce mají tradici, už ta Interkamera byla strašně velká, lidi nevěděli, co to digitální fotografie je. Přednášel jsem tam a měl jsem i takovou animaci, jak se mění ty vodiče atd. Dnes bych na takovou přednášku nikoho nedostal. Lidem to ohromně moc dává, je to výborná věc. Jak jste zmínil, je tam to setkávání lidí. 

  • Mám na vás jednu poslední otázku a vlastně tak i zřejmě splním přání své maminky. Když jsem si koupil svou první zrcadlovku před 10 lety, upozornila mě, že je v ČR digineff, který píše Aston a je to Ondřej Neff. Proč se vám říká Aston? 

To je můj nick. Je odvozen od postavy z mého románu reparátor. To je samozřejmě scifárna ze vzdálené budoucnosti, kdy je opravování čehokoliv ilegální, ale jsou lidi, kteří opravují věci načerno a říká se jim reparátoři. Musí se skrývat a žijí za hranicí legality. Jméno té postavy, toho jednoho reparátora, jsem si vzal za nick. 

  • Za sebe i FotoŠkoda vám přeji dalších 20 let vydařeného obsahu. Děkuji za rozhovor.

Ondřejův digineff.cz

Zmíněný internetový deník NEVIDITELNÝ PES

Fotografie v článku: archiv Ondřeje Neffa, facebook

Autor rozhovoru: Václav Křížek

 

Podobné články

BEZ FRÁZÍ: Co stojí za cestou na vrchol?
BEZ FRÁZÍ: Co stojí za cestou na vrchol?

20. 9. - Je sportovec jen stroj na medaile? Již delší dobu podporujeme zajímavý sportovní projekt, který představuje skutečné...

Luděk Bouška: Dobrá fotka je ta, která na zdi zůstane co nejdýl
Luděk Bouška: Dobrá fotka je ta, která na zdi zůstane co...

18. 9. - FotoŠkoda tým je plný zajímavých lidí, kteří společně posouvají jméno značky kupředu. Jedním z nich je i Luděk...

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • poukázka na fotoslužby

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací