Recenze Nikon Z fc: digitální klasika

Popis

Nikon Z fc - design, ergonomie a ovládací prvky jako na klasice

Vlastně trochu netradičně začínám právě tímto odstavcem, protože u Nikonu Z fc je právě tahle kapitola myslím nejdůležitější. Odhaduji, že Z fc bude svět dělit pouze na dvě skupiny fotografů. 

Na ty, kteří ho ztrhají proto, že se snaží vzhledem navázat na (z dnešního pohledu) prehistorický přístroj z 80. let, se kterým má společného tak akorát výrobce. Retro? To je pro hipstery a další jim podobné blbečky. Vždyť se s tím nedá pořádně fotit, jak špatně se to drží! Kde je nějaký grip, do kterého pohodlně zaplují prsty pravé ruky? No to se zase Nikon vyznamenal, zlatej …… !!!  Název modelu nebo výrobce si doplňte dle libosti.

Druhá skupina fotografů možná pootevře ústa a rozzáří se jim oči. Tak na tohle jsem čekal dlouhé roky! Konečně normální foťák, se kterým se dá fotit úplně stejně, jako jsem fotil desítky let před digitálem! Je to malý, lehký, ovladače jsou na chup přesně umístěné tam, kde vždycky byly, když jsem ještě jen tak pro radost fotil stařičkou a nesmrtelnou “eFeMdvojkou”. A že to samo dokáže zaostřovat na oči nebo zvířata? Cože? Ono to umí 11 fotek za vteřinu a natáčí to 4K video? Má to dotykový displej, který se dá vyklopit a otočit? No bezva!!! Třeba se to někdy bude hodit.

Tady bych vlastně mohl skončit, protože pro obě uvedené skupiny fotografů je další čtení vlastně naprosto bezpředmětné...

Co mě na Nikonu Z fc potěšilo

Výklopný a otočný dotykový displej

Výklopný dotykový displej jsme na Nikonech viděli už mnohokrát, ale jen málokrát byl také otočný, jako je tomu i u Nikonu Z fc. Když už mám mít možnost fotit s vyklopeným displejem ať už u země, nebo nad hlavou, proč bych měl být odsouzen jenom k focení na šířku? Rád bych řekl, že to konstruktérům Nikonu konečně došlo, ale počkáme si, jestli to není zase jen ojedinělá bílá vrána. Tedy za displej pochvala. Jinak neumí nic, na co bychom nebyli v dnešní době zvyklí.

Mechanický ovladač expozičních časů

Jak jsem už psal, je tam, kde byste ho hledali u FM2 a stajný je i nejkratší čas 1/4000 s. V osmdesátých letech to teda bylo něco! Dneska už tolik nejásám, protože dnes jsou světelné objektivy daleko běžnější než kdysi. Pokud si chci hrát s hloubkou ostrosti, při slunečném počasí dost často narazím na limit a fotka je přeexponovaná. Neříkám, že by na kolečku měly být vygravírovány další údaje, ale přes otočný volič a klidně jen v elektronické závěrce by to jít mohlo, pak by 1/16 000s bohatě stačila. 

Zmíněný otočný volič, tedy to klasické kolečko, které známe z dnešních foťáků, se dá použít pro nastavení časů také, stačí na mechanickém voliči časů nastavit ⅓ step a hned můžete časy nastavovat jako u jiných moderních přístrojů.

Myslím, že to nenajdeme zdaleka u všech Nikonů a tady mě to moc potěšilo. Možnost nastavit čas T. Všichni známe režim B (bulb), používá se na dlouhé expozice; dokud držíte spoušť stisknutou (i na dálkové spoušti), je otevřená závěrka. U režimu T (time) to funguje malinko jinak. Na jeden stisk se závěrka otevře, na druhý se zase zavře. Pro opravdu dlouhé expozice nepotřebujete žádnou dálkovou spoušť.

Špičkový autofokus, rychlost a přesnost, to je Nikon Z fc

Jak jsme u bezzrcadlovek Nikon Z zvyklí, s použitím nativních Z objektivů je zaostřování velice rychlé a také přesné. U Z fc tomu není jinak, dokonce ani při horším světle. Detekci oka jsem vyzkoušel několikrát a fungovala parádně. Tedy až do té chvíle, kdy moje malá neteř pobíhala těsně kolem mě a snažila se uniknout objektivu. V téhle situaci to autofokus prostě nestihnul a ani se mu nedivím.

Zaostřování na zvířata už tak běžné není, takže jsem byl zvědav i na něj. Fungovalo perfektně na kočičí oči, jsou výrazné. Tmavé psí oči na tmavé psí hlavě už dělaly trochu problémy, ale občas se to také povedlo.

Každopádně za autofokus, jeho rychlost a přesnost také pochvala. Zajímavé je, že i když je ovládání a systém zaostřování prakticky shodný s novými Z modely, tak u Z fc mi nevadilo, jak se ovládá. Zatímco u řady Z6 a Z7 s tím mám z nějakého důvodu problém. Možná je to tím, že s modelem Z fc fotím prostě jinak, jako bych měl v rukou skutečně kinofilmový foťák, nevím.

Líbilo se mi, jak výrazně nastavený režim autofokusu ovlivňuje měření expozice. Pokud jsem zaměřil na obličej klasickým sledováním objektu, zaostřovalo to samozřejmě korektně, nicméně expozici přístroj měřil poctivě z celého snímku, jak bych u matricového měření správně předpokládal. Pokud jsem ale sledování obličeje a oka nechal na detekci oka, byla expozice nastavena podle obličeje, snímky byly o dost světlejší. To se mi líbilo. Z fc prostě ví, že když zaostřujete na obličej, tak má jasnou prioritu. Zajímavostí je, že při nastavení detekce zvířat systém bez problémů detekoval lidské oko, nicméně expozici měřil čistě matricově, obličej byl tedy o dost tmavší než v předchozím případě. 

Kvalita fotek je u Nikonu Z fc naprosto v pořádku

Na fotky jsem byl přirozeně zvědav také a musím říct, že jsem byl moc potěšen už od prvních záběrů. Měření expozice fungovalo excelentně, při zapnutí funkce Active D-lighting nebyl žádný problém s rozsahem jasů. V ukázkových snímcích vidíte “pouze” JPEGy přímo z foťáku, tedy bez jakýchkoliv zásahů a úprav. RAWy bohužel ještě nejdou otevřít.

Nejvíc mě potěšil výkon při nastavení vysokých citlivostí. Jak vidíte v galerii ukázkových fotek, jsou snímky na ISO 1 000 čisté a naprosto bez šumu. Jenže ono to pokračuje i na vyšších citlivostech. Fotky na ISO 3 200 jsou také čisté a jak můžete vidět, redukce šumu zafungovala perfektně i zde a to byla v přístroji nastavena na střední hodnotu.

Skoro bych řekl, že střední hodnota redukce šumu Normal redukuje šum až příliš. ISO 6 400 už totiž začíná ztrácet detaily, ale i tak jsou myslím snímky použitelné. Dobrou zprávou je ale to, že zhruba do ISO 25 600 vypadají fotky dost podobně, takže i takhle vysoké citlivosti můžete bez obav používat. Sport, reportáže a podobně - žádný problém. Platí tady to samé, co u dynamického rozsahu: když budete fotit do RAWu, nastavíte si při zpracování v počítači redukci šumu přesně podle svých představ a pak jsou použitelné i daleko vyšší hodnoty ISO.

Moc se mi líbí barevnost i při těch vysokých citlivostech, tohle se Nikonu tradičně povedlo. A povedlo se mu také vyvážení bílé, tedy WB. Perfektně funguje i při AWB, tedy automatickém nastavení WB. Barvy byly velice přirozené.

Přesvědčte se sami v galerii ukázkových fotek. Schválně si je stáhněte v plném rozlišení, ať vidíte, o čem píšu.

Nikon Z fc - konektivita (WiFi, Bluetooth, …)

Už to u Nikonu není žádná novinka, ale neustále mě baví. Mám na mysli SnapBridge. To je aplikace v mobilu, kterou se můžete připojit k foťáku. Pomocí Bluetooth stahujete z foťáku kopie fotek v rozlišení 2 Mpx kdykoliv, kdy jsou obě zařízení v dosahu. Stahovat samozřejmě můžete i fotky v plném rozlišení, ale to trvá pochopitelně docela dlouho při velikosti jednotlivých souborů.

Spárování probíhá velice snadno, stačí jen na telefonu zapnout Bluetooth, spustit aplikaci, v menu foťáku najít položku Připojit k chytrému zařízení a pak už jen plníte pokyny a je to. Od té doby se o to nemusíte nijak starat. Co nafotíte foťákem, to můžete z mobilu prakticky ihned sdílet na nejrůznější sociální sítě.

Pomocí aplikace SnapBridge můžete foťák i dálkově ovládat. Tentokrát to není přes Bluetooth, ale přes WiFi. Stačí si jen vybrat položku Remote photography a oba přístroje se samy během pár vteřin propojí. Na displeji telefonu pak vidíte živý náhled fotografované scény a dotykem si můžete určit, kam má přístroj zaostřit.

Abych nezapomněl, další pochvalu musím udělit za rychlé nabíjení přes USB-C. Připadalo mi, že ze skoro prázdné baterky do plného nabití to trvalo jen zhruba hodinu a to jde. V terénu to bylo ještě příjemnější, protože jsem do fotobatohu vedle foťáku šoupnul powerbanku, takže jsem kapacitu baterky vůbec neřešil. A neřešil jsem jí samozřejmě ani při focení. Ani jednou se mi nestalo, že bych se během dne dostal do úzkých právě kvůli baterce. Pro klid duše bych ale určitě doporučil pořídit ještě jednu náhradní.

chci koupit nikon z fc