Recenze Nikon Z8: trpělivé čekání se vyplatilo

Popis

Nikon Z8 byl mnoha fotografy poměrně dlouhou dobu trpělivě očekáván. O něco menší Nikon Z7 II má na první pohled trochu podobné parametry, například rozlišení snímače je stejné, ale jinak je to naprosto odlišný přístroj. Na mysli mám především ergonomii a ovládání. 

Chtělo to prostě plnohodnotného nástupce řady D8XX, která se už řadila k profi přístrojům. Jednak výkonem, ale především ovládáním. To mělo stejnou logiku, jako nejvyšší modely Nikon D6, D5 a další předchůdci. Připadá mi, že Nikon Z8 nahrazuje jednu z nejoblíbenějších zrcadlovek, model Nikon D850. V ničem nezaostává, naopak přináší mnohem vyšší výkon v mnoha ohledech.

Nikon Z8 - co mě zaujalo nejvíc

Ovládání

Když se na Z8 podíváte, nemůžete si nevšimnout podobnosti s vlajkovou lodí Nikon Z9. Ano, když si odmyslíte výrazný bateriový grip, jsou opravdu skoro stejné. Tedy nejen na pohled. Od nižších modelů je odlišuje třeba tlačítko nastavení režimů automatického zaostřování umístěné vedle bajonetu. Většinou palcem levé ruky jej stisknu a předním a zadním rollerem nastavuji jak samotné režimy zaostřování, tak režimy volby AF bodu.

Oproti D850 se liší umístění tlačítka prohlížení fotek. Na místě tlačítka pro prohlížení je tlačítko pro zamknutí snímku jako ochrana před nechtěným smazáním. Ale tohle tlačítko je naštěstí definovatelné (ostatně jako naprostá většina tlačítek), takže vaše hmatová paměť neutrpí žádnou újmu. Dokonce se takové nastavení velice hodí, protože jedním stiskem otevřete prohlížení a druhým stiskem fotku uzamknete.

Od Nikonu Z9 (a také od D850) je zase trochu odlišné nastavování snímacích režimů. U Z8 najdete už jen tlačítko, zatímco u předchozích profi modelů byl prstenec nalevo od hledáčku. Osobně mi tohle řešení spíš vyhovuje, ale chápu, že si na to někteří fotografové budou chvilku zvykat.

Elektronický hledáček

Vím, že dost fotografů nemá moc v oblibě elektronické hledáčky. Přece jen pohled do toho  optického je úplně jiný - žádné zasekávání oko si dokáže poradit i s velkým rozsahem jasů, takže dobře vidíte jak ve světlech, tak ve stínech. Tohle elektronické hledáčky moc dobře nezvládají. Tedy nezvládaly, teď už je naštěstí situace úplně jiná.

OLED elektronický hledáček modelu Z8 sice neoslňuje parametry, jako je například rozlišení, ale zato se díky separátnímu zpracování obrazových informací skutečně nezasekává. Pohybující se objekty tedy vidíte opravdu plynule a ještě k tomu v mnoha situacích dokonce lépe, než v optickém hledáčku. Kromě dnes už standardního zobrazení simulace expozice (scénu vidíte přesně tak, jak bude zachycena na fotce) si můžete zobrazení nastavit naprosto individuálně. Včetně například projasnění stínů (projeví se pouze v hledáčku, nikoliv na fotce). Tohle jsem využil třeba při focení v protisvětle. Se standardním obrazením jsem viděl jen siluety… Takže za hledáček velká pochvala, subjektivně mi připadal jako možná nejlepší elektronický hledáček, se kterým jsem měl kdy tu čest.

Absence mechanické závěrky

A dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu, ke snímači. Je stejný, jakým je vybaven Nikon Z9, je tzv. skládaný a tím pádem je neuvěřitelně rychlý v odečtu dat. A to je klíčové. Výrobce sice nikde neuvádí konkrétní údaj, ale evidentně si dost věří, že odečet bude opravdu tak rychlý, že vlastně není potřeba mechanické závěrky. Toto řešení bylo poprvé využito právě u Z9, což byl vůbec první profi přístroj bez mechanické závěrky. Evidentně se to osvědčilo a výhod je daleko víc než nevýhod.

Rychlost až 120 sn/s se zaostřováním a měřením expozice

Právě BSI “skládaný” senzor je tou nejdůležitější součástkou, na které to všechno závisí. Dokáže totiž data odvádět takovou rychlostí, že můžete fotit bez obav, že budou na snímku pohybující se objekty deformovány vinou pomalého odečtu. Efekt tzv. “rolling shutter” se v záběrech projevuje skutečně neznatelně a to dokonce i při videu. 

Sekvenční snímání rychlostí 120  sn/s včetně autofokusu a nastavení expozice pro každý snímek zvlášť skutečně ještě nikdo nenabídl a vůbec nevadí, že je to “pouze” v JPEGu s rozlišením cca 11 Mpx. V plném rozlišení a v RAWU (pokud chcete, tak současně i v JPEGu) zvládá 20 sn/s, což je taky pořádný fofr… Jestliže vám stačí JPEG, máte k dispozici i 30 sn/s, s výřezem na APS-C i 60 sn/s - obě možnosti samozřejmě včetně AF. A ještě si můžete zapnout funkci předsnímání, takže zachytit klíčový okamžik je spíše otázkou správného nastavení foťáku než schopností fotografa.  

Autofokus a 3D sledování objektů

Asi největší změnou oproti zrcadlovkám je systém automatického zaostřování. Jestliže jste s D850 byli zvyklí používat jeden zaostřovací bod, abyste spolehlivě zachytili pohybující se objekt, budete nejspíš velice mile překvapeni, o kolik je zaostřování se Z8 spolehlivější a z uživatelského pohledu vlastně daleko jednodušší.

Už od uvedení modelů Nikon Z6/7 víme, že si bezzrcadlovky dovedou bez problémů poradit se sledováním různých objektů, nebo že hravě zvládají zaostřování na oko. Jenomže když dokážeme foťáku říci, že se má zaměřit především na lidi, zvířata a nebo vozidla, má to AF systém o to snažší. Pak sám od sebe dokáže ve scéně označit zvolený typ objektu a nic jiného jej už moc nezajímá. Díky tomu je automatické zaostřování se sledováním objektů daleko spolehlivější a málokdy se stane, že by došlo k nechtěnému zaostření třeba na popředí (kmeny stromů, větve a podobně). Volbu objektu (člověk, zvíře, nebo vozidlo) můžete buď nechat na automatice, nebo nastavit ručně, a nebo také úplně vypnout.

Jestliže ale Z6/7 dokážou sledovat pohybující se objekty celkem slušně, Z8 má samozřejmě i to, na co jste zvyklí z D850 - 3D sledování objektů. A moc se mi líbilo, že u Z8 to funguje stejně, jako u zrcadlovek. Stačí jen namáčknutím spouště označit objekt a je to. Sledovací bod je ve srovnání s bezzrcadlovkami daleko menší a tím přesnější, ale také se daleko spolehlivěji “drží” označeného objektu. Přišlo mi, že vlastně vůbec nezáleží na světelných podmínkách, naprosto žádné problémy nebyly ani s přímým protisvětlem, kdy byl označený objekt ve stínu.

Myslím si, že autofocus patří aktuálně k tomu nejlepšímu, s čím se můžete u profesionálních fotoaparátů setkat.

Kvalita obrazu

Na fotky jsem byl zvědav ze všeho nejvíc a hned na úvod musím říct, že jsem byl moc potěšen už od prvních záběrů. Měření expozice fungovalo excelentně, při zapnutí funkce Active D-lighting nebyl žádný problém s rozsahem jasů. Skoro bych řekl, že když nastavíte Active D-lighting na nejvyšší hodnotu, že už snímky působí dost nepřirozeně. Pokud fotíte do RAWu, počítejte s tím, že uložené soubory jsou v případě zapnutého nejvyššího projasnění stínů podexponované skoro o 2 EV… Tento systém totiž zachraňuje světla podexpozicí a stíny softwarově zesvětlí. Takže při focení za špatného světla je daleko lepší projasnění stínů vypnout.

Šum při vysokých citlivostech

Nejvíc mě asi potěšil výkon při nastavení vysokých citlivostí. Jak vidíte v galerii ukázkových fotek, jsou snímky na ISO 5000 čisté a v podstatě bez šumu. Jenže ono to pokračuje i na vyšších citlivostech, řekl bych, že minimálně do citlivosti ISO 12800 jsou fotky stále krásně čisté a hlavně stále správně barevné. Vyšší hodnoty citlivosti ISO jsou také bez problémů použitelné.

Moc se mi líbí barevnost i při vysokých citlivostech, tohle se Nikonu tradičně povedlo. A povedlo se mu také vyvážení bílé, tedy WB. Perfektně funguje i při AWB, tedy automatickém nastavení WB. Přesvědčte se sami v galerii ukázkových fotek. Schválně si je stáhněte v plném rozlišení, ať vidíte, o čem píšu. Musím ještě upřesnit, že většinu fotek jsem vyvolával z RAWu v programu Capture One. Ukázkové snímky malých fotbalistů při tréninku, to jsou JPEGy přímo z fotoaparátu.

Konektivita  - WiFi, Bluetooth, ale ne GPS 

Už to u Nikonu není žádná novinka, ale neustále mě baví. Mám na mysli SnapBridge. To je aplikace v mobilu, kterou se můžete připojit k foťáku. Pomocí Bluetooth stahujete z foťáku kopie fotek v rozlišení 2 Mpx kdykoliv, kdy jsou obě zařízení v dosahu. Stahovat samozřejmě můžete i fotky v plném rozlišení, ale to trvá pochopitelně docela dlouho při velikosti jednotlivých souborů.

Spárování probíhá velice snadno, stačí jen na telefonu zapnout Bluetooth, spustit aplikaci, v menu foťáku najít položku Připojit k chytrému zařízení a pak už jen plníte pokyny a je to. Od té doby se o to nemusíte nijak starat. Co nafotíte foťákem, to můžete z mobilu prakticky ihned sdílet na nejrůznější sociální sítě.

Pomocí aplikace SnapBridge můžete foťák i dálkově ovládat. Tentokrát to není přes Bluetooth, ale přes WiFi. Stačí si jen vybrat položku Remote photography a oba přístroje se samy během pár vteřin propojí. Na displeji telefonu pak vidíte živý náhled fotografované scény a dotykem si můžete určit, kam má přístroj zaostřit.

Novinkou je USB-C nabíjení, ale také fakt, že na těle najdete hned dva USB-C konektory. Jeden je určen výhradně pro nabíjení a druhý pro připojení příslušenství, nebo stahovní fotek.