Recenze Nikon Z9: profesionální zrcadlovky nahradí naprosto hravě

Popis

Spousta profi fotografů donedávna nechtěla o bezzrcadlovkách ani slyšet, protože profesionální zrcadlovky nejvyšší třídy neměly u novějších bezzrcadlovek vhodný ekvivalent. Donedávna opravdu nebyla na trhu bezzrcadlovka, která by byla dostatečně robustní a odolná, aby vydržela práci v těch nejhorších podmínkách. Rychlost a spolehlivost AF systémů také nebyla pro profi nároky vyhovující, stejně jako třeba výdrž baterky, intuitivní ovládání a ve výčtu nedostatků bych mohl ještě dlouho pokračovat. Samostatnou kapitolou býval také elektronický hledáček, který neposkytoval dostatečně rychlé a kvalitní zobrazení ve srovnání s hledáčkem optickým. 

Všem těmto polemikám je od loňského podzimu konec. Velcí výrobci představili bezzrcadlovky splňující - a v mnoha ohledech dokonce daleko přesahující - požadavky profesionálních fotografů. 

Nejdříve se podívejte na video, které jsme natočili loni na podzim, kdy byl Nikon Z9 představen:

Nikon Z9 - co mě zaujalo nejvíc

Není to ani tak dávno, co jsem vyzkoušel špičkový Nikon D6, který důvěrně zná a denně používá velká spousta profesionálních sportovních fotografů. Je to pracovní nástroj, na který je spolehnutí úplně vždy a i potmě ho dokážete ovládat, protože jste na něj zvyklí. Přirozeně mě zajímalo, jak budou uživatelé modelu Nikon D6 schopni přesedlat na Nikon Z9, protože modely Nikon Z6 II a Nikon Z7 II jsou ve srovnání s profi zrcadlovkou z úplně jiné planety. A došel jsem k názoru, že se Z9 bude přechod daleko snažší, i když ne úplně bezpracný. Ale vezmeme to postupně.

Ovládání

Když jsem viděl první fotky Z9, trochu jsem se zhrozil. Ovládací prvky na zadní straně jsou totiž dost podobné modelům Z6/7, u kterých mi ovládání nevyhovuje. Je totiž úplně jiné než u profi zrcadlovky, kterou mám “v ruce”. Ale chyba lávky, Z9 má přesně to, co mi na nižších modelech chybělo. Je to kromě jiného třeba tlačítko nastavení režimů automatického zaostřování umístěné vedle bajonetu. Většinou palcem levé ruky jej stisknu a předním a zadním rollerem nastavuji jak samotné režimy zaostřování, tak režimy volby AF bodu. Hurá! A další skvělou zprávou je, že se opět vrátilo 3D sledování objektů a chová se stejně, jako na zrcadlovkách. Ale k tomu se ještě vrátím.

Nejdříve mě trochu zaskočilo, že na místě tlačítka pro prohlížení fotek bylo tlačtko pro zamknutí snímku jako ochrana před nechtěným smazáním. Ale tohle tlačítko je naštěstí definovatelné (ostatně jako naprostá většina tlačítek), takže vaše hmatová paměť neutrpí žádnou újmu. Dokonce se takové nastavení velice hodí, protože jedním stiskem otevřete prohlížení a druhým stiskem fotku uzamknete.

Elektronický hledáček

Vím, že dost fotografů nemá moc v oblibě elektronické hledáčky. Přece jen pohled dotoho  optického je úplně jiný - žádné zasekávání, oko si dokáže poradit i s velkým rozsahem jasů, takže dobře vidíte jak ve světlech, tak ve stínech. Tohle elektronické hledáčky moc dobře nezvládaly. Tedy až doposud.

OLED elektronický hledáček modelu Z9 sice neoslňuje parametry, jako je například rozlišení, ale zato se díky separátnímu zpracování obrazových informací skutečně nezasekává. Pohybující se objekty tedy vidíte opravdu plynule a ještě k tomu v mnoha situacích dokonce lépe než v optickém hledáčku. Kromě dnes už standardního zobrazení simulace expozice (scénu vidíte přesně tak, jak bude zachycena na fotce) si můžete zobrazení nastavit naprosto individuálně. Včetně například projasnění stínů (projeví se pouze v hledáčku, nikoliv na fotce). Tohle jsem využil třeba při loňském focení výlovu rybníka, kdy jsem se snažil zachytit rybáře v protisvětle. Se standardním obrazením jsem viděl jen siluety… Takže za hledáček velká pochvala, subjektivně mi připadal jako možná nejlepší elektronický hledáček, se kterým jsem měl kdy tu čest.

Absence mechanické závěrky

A dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu, ke snímači. Je nový, je tzv. skládaný a tím pádem je neuvěřitelně rychlý v odečtu dat. A to je klíčové. Výrobce sice nikde neuvádí konkrétní údaj, ale evidentně si dost věří, že odečet bude opravdu tak rychlý, že vlastně není potřeba mechanické závěrky. Tohle tu ještě nebylo, Nikon Z9 je vůbec prvním seriozním foťákem, který mechanickou závěrku vůbec nemá. Tedy má, ale pouze pro ochranu snímače...

Rychlost až 120 sn/s se zaostřováním a měřením expozice

Právě nový BSI “skládaný” senzor je tou nejdůležitější součástkou, na které to všechno závisí. Dokáže totiž data odvádět takovou rychlostí, že můžete fotit bez obav, že budou na snímku pohybující se objekty deformovány vinou pomalého odečtu. Efekt tzv. “rolling shutter” se v záběrech projevuje skutečně neznatelně a to dokonce i při videu. 

Elektronická závěrka je díky nové konstrukci snímače použitelná bez obav, že by pohybující se objekty byly deformovány příliš pomalým odečtem dat. Posuďte sami. První snímek je pořízen Nikonem Z9, druhý snímek jiným fotoaparátem (v obou případech byl použit čas 1/8000 s a elektronická závěrka), který je vybaven standardním typem snímače s pomalejším odečtem. Výsledné porovnání nepotřebuje žádný komentář.

Sekvenční snímání rychlostí 120  sn/s včetně autofokusu a nastavení expozice pro každý snímek zvlášť skutečně ještě nikdo nenabídl a vůbec nevadí, že je to “pouze” v JPEGu s rozlišením cca 11 Mpx. V plném rozlišení a v RAWU (pokud chcete, tak současně i v JPEGu) zvládá 20 sn/s, což je taky pořádný fofr… Jestliže tedy novému Z9 chceme něco vytýkat, rozhodně to nemůže být o rychlosti. A to jak focení, tak zaostřování.

Autofokus a 3D sledování objektů

Asi největší změnou oproti zrcadlovkám je systém automatického zaostřování. Jestliže jste se zrcadlovkou byli zvyklí používat jeden zaostřovací bod, abyste spolehlivě zachytili pohybující se objekt, budete nejspíš velice mile překvapeni, o kolik je zaostřování se Z9 spolehlivější a z uživatelského pohledu vlastně daleko jednodušší.

Už od uvedení modelů Nikon Z6/7 víme, že si bezzrcadlovky dovedou bez problémů poradit se sledováním různých objektů, nebo že hravě zvládají zaostřování na oko. Jenomže když dokážeme foťáku říci, že se má zaměřit především na lidi, zvířata a nebo vozidla, má to AF systém o to snažší. Pak sám od sebe dokáže ve scéně označit zvolený typ objektu a nic jiného jej už moc nezajímá. Díky tomu je automatické zaostřování se sledováním objektů daleko spolehlivější a málokdy se stane, že by došlo k nechtěnému zaostření třeba na popředí (kmeny stromů, větve a podobně). Volbu objektu (člověk, zvíře, nebo vozidlo) můžete buď nechat na automatice, nebo nastavit ručně, a nebo také úplně vypnout.

Jestliže ale Z6/7 dokážou sledovat pohybující se objekty celkem slušně, Z9 přináší to, co už znáte ze zrcadlovek - 3D sledování objektů. A moc se mi líbilo, že u Z9 to funguje stejně, jako u zrcadlovek. Stačí jen namáčknutím spouště označit objekt a je to. Sledovací bod je ve srovnání s bezzrcadlovkami daleko menší a tím přesnější, ale také se daleko spolehlivěji “drží” označeného objektu. Přišlo mi, že vlastně vůbec nezáleží na světelných podmínkách, naprosto žádné problémy nebyly ani s přímým protisvětlem, kdy byl označený objekt ve stínu.

Myslím si, že nový autofokus si chce pořádně osahat a vyzkoušet, abyste naplno využili jeho možností. Samozřejmě můžete fotit i “postaru” jedním bodem, ale je to docela škoda.

Nikon Z9 - stabilizátor obrazu

1 2 3 4 5 6 7 8 9

1.  čas 1/250s
2.  čas 1/125s
3.  čas 1/60s
4.  čas 1/30s
5.  čas 1/15s
6.  čas 1/8s
7.  čas 1/4s
8.  čas 1/2s
9.  čas 1s

Kvalita obrazu

Na fotky jsem byl zvědav ze všeho nejvíc a hned na úvod musím říct, že jsem byl moc potěšen už od prvních záběrů. Měření expozice fungovalo excelentně, při zapnutí funkce Active D-lighting nebyl žádný problém s rozsahem jasů. Skoro bych řekl, že když nastavíte Active D-lighting na nejvyšší hodnotu, že už snímky působí skoro nepřirozeně. Pokud fotíte do RAWu, počítejte s tím, že uložené soubory jsou v případě zapnutého nejvyššího projasnění stínů podexponované skoro o 2 EV… Tento systém totiž zachraňuje světla podexpozicí a stíny softwarově zesvětlí. Takže při focení za špatného světla je daleko lepší projasnění stínů vypnout.

Šum při vysokých citlivostech

Nejvíc mě asi potěšil výkon při nastavení vysokých citlivostí. Jak vidíte v galerii ukázkových fotek, jsou snímky na ISO 5000 čisté a v podstatě bez šumu. Jenže ono to pokračuje i na vyšších citlivostech, řekl bych, že minimálně do citlivosti ISO 12800 jsou fotky stále krásně čisté a hlavně stále správně barevné. Vyšší hodnoty citlivosti ISO jsou také bez problémů použitelné, ale u D6 nebo D5 jsme přece jen byli jinde. U D5 mi připadala limitní hodnota ISO 51 200, v případě D6 bych se nestyděl použít ani nejvyšší ISO 102 400. Bylo to dáno daleko nižším rozlišením snímače.

Nikon Z9 - citlivost ISO

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

1. ISO 64 
2. ISO 100
3.  ISO 200
4.  ISO 400
5.  ISO 800
6.  ISO 1600
7.  ISO 3200
8.  ISO 6400
9.  ISO 12800
10.  ISO 25600
11.  ISO 51200
12.  ISO 102400

Moc se mi líbí barevnost i při těch vysokých citlivostech, tohle se Nikonu opravdu moc povedlo. A povedlo se mu také vyvážení bílé, tedy WB. Perfektně funguje i při AWB, tedy automatickém nastavení WB. Přesvědčte se sami v galerii ukázkových fotek. Schválně si je stáhněte v plném rozlišení, ať vidíte, o čem píšu. Musím ještě upřesnit, že většinu fotek jsem vyvolával z RAWu v programu Capture One. Fotky z koncertu byly nasnímány do RAWu s nejvyšší kompresí (nový formát - zhruba poloviční úspora dat) a tato data Capture One (zatím?) bohužel nedovede otevřít. Tyto snímky tedy byly vyvolány v Lightroomu. Ukázkové snímky kajakářů a také ty po nich následující, to jsou JPEGy přímo z fotoaparátu.

Nikon Z9 - dynamický rozsah

1 2 3 4 5 6 7 8 9

1.  zesvětleno o 4 EV
2.  zesvětleno o 3 EV
3.  zesvětleno o 2 EV
4.  zesvětleno o 1 EV
5.  bez úprav
6.  ztmaveno o 1 EV
7.  ztmaveno o 2 EV
8.  ztmaveno o 3 EV
9.  ztmaveno o 4 EV

Konektivita  - WiFi, Bluetooth a nově také GPS 

Už to u Nikonu není žádná novinka, ale neustále mě baví. Mám na mysli SnapBridge. To je aplikace v mobilu, kterou se můžete připojit k foťáku. Pomocí Bluetooth stahujete z foťáku kopie fotek v rozlišení 2 Mpx kdykoliv, kdy jsou obě zařízení v dosahu. Stahovat samozřejmě můžete i fotky v plném rozlišení, ale to trvá pochopitelně docela dlouho při velikosti jednotlivých souborů.

Spárování probíhá velice snadno, stačí jen na telefonu zapnout Bluetooth, spustit aplikaci, v menu foťáku najít položku Připojit k chytrému zařízení a pak už jen plníte pokyny a je to. Od té doby se o to nemusíte nijak starat. Co nafotíte foťákem, to můžete z mobilu prakticky ihned sdílet na nejrůznější sociální sítě.

Pomocí aplikace SnapBridge můžete foťák i dálkově ovládat. Tentokrát to není přes Bluetooth, ale přes WiFi. Stačí si jen vybrat položku Remote photography a oba přístroje se samy během pár vteřin propojí. Na displeji telefonu pak vidíte živý náhled fotografované scény a dotykem si můžete určit, kam má přístroj zaostřit.