RozhovoryRozhovory

Aleš Jungmann: Pro fotografii architektury je základem vhodné světlo

| 15 minut čtení

Aleše Jungmanna znám už delší dobu jako fotografa "staré školy", je to profesionál každým coulem a dbá na technicky správnou fotografii. Zabývá se fotografií architektury, a to nejen ze země, ale i ze vzduchu. Je držitelem QEP a jeho fotografie naleznete i v muzeu fotografie a moderních obrazových médií. Rozhovor z našeho archivu jsme pro vás aktualizovali, tak si přečtěte, jak ho ovlivnila aktuální situace nebo na čem právě pracuje.

"Důležité je si uvědomit, že fotíte třírozměrnou plastickou věc"

  • Aleši, představ nám svoje zaměření a jak ses k němu po studiích dostal? Začal jsi ihned architekturou? 

Jsem fotograf architektury, fotím tedy exteriéry, interiéry a posledních několik let se zabývám i leteckou fotografií. Architekturu jsem začal fotit už ve škole.

Studoval jsem fotografii na FAMU od první války v Perském zálivu, krátce po sametové revoluci. Šel jsem na školu více jako dokumentarista a krajinář. Dokument jsem studoval u Pavla Diase a Viktora Koláře, krajinu u Miroslava Vojtěchovského. Tenkrát v prvních dvou ročnících FAMU byla ve výuce silná orientace na řemeslo, což možná studenti, kteří tam šli především za uměním, ne úplně nadšeně vítali. Jedním z neoblíbených semestrálních cvičení byla i fotografie architektury. Vedl jí Pavel Štecha, jeden z nejlepších profesionálních fotografů architektury u nás. Aby to nebyla úplná nuda, přizval historika architektury Zdeňka Lukeše, vymysleli spolu zadání - fotografování knihy o architektuře Prahy 7. Dostali jsme seznam domů, každý si vybral jeden. Já ve škole u výběru nebyl, zbyl proto na mě ten největší, do kterého se nikomu moc nechtělo - obrovský Veletržní palác.

V té době se právě dokončovala rekonstrukce po velkém požáru, celý barák byl prázdný až na pytle s cementem a několik zedníků. Mohl jsem se v interiéru nerušeně pohybovat s velkoformátovou kamerou - Sinarem na filmy 9 x 12 cm, jak jsem potřeboval, přitom jsem nemusel spěchat. Celé hodiny jsem jen tak seděl, koukal, vnímal geniální architekturu, občas něco vyfotil. A hlavně, uvědomil jsem si: "tohle by mě mohlo nejenom bavit, ale i živit". Cvičení dopadlo dobře, Pavlovi Štechovi se výsledek líbil a rovnou mě doporučil jako fotografa do časopisu Architekt. Důležitý moment, najednou jsem se dostal k focení zakázek pro publikované prvoligové architekty.

Díky rodičům jsem si mohl rychle půjčit 240 000 na nákup vybavení. V roce 1993, kdy byl průměrný měsíční plat kolem 6 tisíc. Stačilo to myslím na Sinar F, Rodenstock 65 mm a 150 mm, nějaké Hedler lampy. Na rok jsem přerušil studium a dál jsem paralelně se školou, ostatně jako řada dalších spolužáků, pracoval na zakázkách. Než jsem školu dodělal, vybavení už bylo zaplacené.

© Aleš Jungmann

  • Tvoje fotografie jsou dle mého technicky dokonalé, popiš kreativní proces vzniku jedné finální fotografie prosím.

Technicky dokonalou fotku dnes pořídí kdokoliv, technika je velmi dostupná a stále se zlepšuje. Moji klienti mají často sami kvalitní full frame kamery. Abych se dokázal focením uživit a někdo si vůbec fotku chtěl koupit, musím nabídnout servis. Nabídnout čas se zakázce věnovat, samozřejmě nějaké know-how a tajná kouzla. :-) Nejčastěji pracuji pro architekty a developery. Úkolem bývá kolekce fotografií s cílem dobře prezentovat konkrétní projekt. Proces začíná obvykle schůzkou na místě, zadáním s výkladem klienta. Moje práce je daný stav interpretovat, představit v doslova nejlepším světle divákovi, který se na místo třeba ještě sám nedostal.

Uchovat podstatu a důležité souvislosti, přitom nabídnout vedle ideálních pohledů i nějakou přidanou hodnotu k samotnému řemeslu navíc. Dnes z fotografování poskytuji náhledy všech záběrů, z nich se vyberou finální fotografie a ty pak upravuji precizně k odevzdání. Dříve jsem odevzdával zapaspartované velkoformátové diapozitivy, případně skeny.

© Aleš Jungmann

  • Fotografie tě živí na plný úvazek, a bylo tomu tak od začátku. Přeci jen, jak zmíněno výše, sis vybral poměrně specializovaný žánr. Potrvá to dál? 

Jak už jsem říkal, začal jsem fotit už na škole architekturu, bez přestávky fotím dodnes. Asi už s tím vydržím. Když se ohlédnu zpět do minulého století, zažil jsem změnu techniky z velkoformátového analogu na digitální focení, změnu trhu… ale podstata je stále stejná. Samozřejmě, technika je také důležitá, sleduji vývoj, snažím se držet krok, zkouším nové věci. V poslední době například fotím s full frame kamerou z dronu.

Podstatná je, myslím, právě ta specializace - věnovat se něčemu důkladně a dlouho. Stejně jako v jakémkoliv jiném žánru, oboru, profesi. Aby to člověk vydržel, potřebuje k tomu, použiji silné slovo, vášeň. Prostě aby ho to bavilo a stále dávalo nějaký smysl. 

  • Jak tě napadlo fotit architekturu ze vzduchu a co to vyžaduje? Dron je jasná věc, používáš ale předpokládám nějaký speciálně upravený. 

Od začátků focení architektury jsem se někdy dostal do situace, kdy by pohled i z malé výšky vyřešil problém. Když to jinak nešlo, objednával jsem vysokozdvižnou plošinu. Fotit přímo dronem jsem se rozhodl v roce 2013 daleko na Maledivách, když jsem na zakázce poprvé vyzkoušel velký osmirotorový dron při focení knihy ARCH POETRY - URBAN ARCHITECTURE OF MALÉ. Hned, jak jsem se vrátil, hledal jsem možnosti u nás. Původní idea byla mít jen "vysoký stativ" s nosností pro nejlehčí full frame foťák - tehdy Sony RX1, což nakonec bylo postaveno kolem rámu Tarot 690. Dnes mám k dispozici český dron Robodrone Kingfisher s gimbalem Gremsy pro Sony A7R II.

© Aleš Jungmann

  • Když takhle lítáš, dodržuješ pravidla, která nastavuje Úřad pro civilní letectví. Jsou tato pravidla přísná? A je získání povolení k takové fotografii architektury, například na veřejném prostranství, složitá záležitost? 

Architektura je zpravidla ve městě, proto tam jsou pravidla přísná. Přestože máte už od ÚCL něco jako technický průkaz, řidičák a navíc u pojišťovny povinné ručení s krytím 24 milionů, pro létání ve městě je nutné ještě speciální povolení pro konkrétní let. Pro takové povolení musíte doložit bezpečnou dopadovou oblast, tedy zabezpečený prostor nezasahující k nezúčastněnému majetku a osobám. To není někdy jednoduché zajistit, a tak se vracím obloukem ke staré osvědčené vysokozdvižné plošině, tam stačí malý zábor pozemku. Na druhou stranu, pokud není pilot a stroj certifikovaný, není možné o výjimku k letu ve městě vůbec zažádat.

  • Co aktuálně používáš za výbavu na focení? Na architekturu předpokládám objektivy tilt-shift? Popiš prosím naším čtenářům, proč je dobré je mít a jak fungují. 

Techniku na focení architektury používám od to doby, co jsme se bavili (2018, rozhovor byl v roce 2020 aktualizován, pozn. aut.), kdy jsem přešel na středoformát, stále stejnou. Já zase tak často systém neměním. Za tu dlouhou dobu od devadesátek to bylo jenom čtyřikrát. Nejdříve a nejdéle Sinar a velkoformátové diapozitivy. Digitálně poprvé Canon 1Ds až Ds Mark III a sada tilt-shift objektivů, pak migrace k Sony tělu A7R II s Canon tilt-shift objektivy a naposledy po uvedení GFX se stejnou sadou objektivů ke středoformátovému tělu.

Co potřebuji k práci, koupím okamžitě. Nemám nic, po čem tajně sním. Jestli jsem kdy po něčem opravdu toužil, byl to právě ten Sinar, který byl pro šestnáctiletého studenta na konci socialistického Československa nedostupný. Vlastnil jsem a opečovával jen prospekty na křídovém papíru. Tím neříkám, že se o techniku nezajímám. Naopak, sleduji s velkým zájmem každý den, co je nového. Ale protože už disponuji k mé práci vším potřebným, netlačí mě nic do dalších nákupů.

To je jedna kapitola - práce. Pro mě je však fotografování stále i zábavou, vášní, terapií. Fotím krajinu. Mé druhé já tak občas přece jen udělá radost i obchodům s fototechnikou a rozbije prasátko se zlaťákama. Od minula jsem přikoupil na GFX, ke které jsem měl původně jen nativní základní 63 mm, další 45 mm, 100-200 mm i malinkou 50 mm.

Z posledních novinek se mi líbí třeba Canon R5 a nové RF objektivy, Canon se tím vrací do hry. Když jsem přešel po dlouhých letech od stagnujícího Canonu k Sony, vypadalo to, že mu nadobro ujíždí vlak. Momentálně ale nemám důvod Fuji GFX systém opouštět. Limitem při focení jsem spíš jen já sám. Třeba na krajinu by se mi určitě hodila nějaká energie a čas navíc.

Ještě k tilt-shift objektivům, na které ses ptal. Jsou nutné pro vyrovnání kácejících se linií, aby se dům nesbíhal či nerozšiřoval. Už se nefotí na film, je možné samozřejmě toto srovnat po focení v počítači, dokonce to třeba v malém rozlišení při publikování na netu nebude ani poznat. Každopádně natahováním obrazu v rozích dochází k poškození původní obrazové kvality a ořezem pak ke zbytečnému odpadu. Já jsem navíc zvyklý od počátku fotit bez ořezu a komponovat už konečný záběr. 

© Aleš Jungmann

  • Jak moc děláš v postprocesu? Nebo se snažíš vše primárně dobře vyfotit? 

Když se vrátím k analogovému pravěku a diapozitivu, musel jsem jen vyrobit paspartu, s diapozitivem samotným kromě vyvolání už nic dělat nešlo. To vyžadovalo mít správně zvolený materiál, korekční filtry při focení pro naměřenou odchylku colormetrem, masivní používání lamp v interiéru. Dnes se dá mnohé upravit nebo zachránit v postprocesu. Snahu ulehčit si práci v počítači a maximum práce investovat  při focení mám historicky z analogu, ovšem stejně tak rád využívám nových digitálních možností.

Když tedy mohu porovnat proces vedoucí k diapozitivu a na druhé straně RAW ze středoformátového čipu s jeho dynamickým rozsahem, není kam se vracet. U počítače trávím více času, než bych asi chtěl. Přesto si nemyslím, že bych postproces přeháněl až k nějaké výrazné manipulaci s obrazem.

Pro fotografii architektury je základem vhodné světlo, to se postprocesem moc okecat nedá.

© Aleš Jungmann

  • Co bys poradil začátečníkům při focení architektury? Stativ je základ, ale co dál? A na co si dávat pozor?

Tak stativ je určitě základ, práci zklidní a zpřesní, nejenom udrží delší časy.  Pozor si dát na světlo, pozorovat, jaké architektuře sluší. Důležité je si uvědomit, že fotíte třírozměrnou plastickou věc a výsledek je dvourozměrný obraz, díky světlu můžete plastičnost objektu zachovat i na placatém mediu.

  • Kam si myslíš, že se ubírá fotografie? Pozoruješ nějaké zajímavé mladé talenty? Dnešní doba přeje sociálním sítím a spousta lidí chrlí obrovské množství fotek, je to dobře? 

Fotografie se ubírá dopředu. Odráží společenské změny. Informací, a to nejen obrazových a fotografií, je nadbytečné množství. Nehodnotím, zda je to dobře či špatně. Záleží totiž na nastaveném osobním filtru každého. Rozhodně je dnes snadné produkovat technicky vysoce kvalitní fotografie, což samo o sobě nestačí. Rozhodně je velmi snadné se rychle naučit techniku fotografování, okamžitě jsou dostupné kvalitní informační kanály s návody, můžete sledovat v reálném čase práci inspirativních fotografů z druhé strany zeměkoule a hned je začít kopírovat.

Aby ovšem fotografie měla nadčasovou hodnotu, nemluvím teď o pouhém záznamu nějaké historicky důležité chvíle, aby se prosadila v bezedném oceánu obrovského množství dalších fotografií, je asi důležité být konzistentní a mít nějaké vlastní autentické téma.

Mladé talenty? Nevím, zda to odpovídá kategorii "mladých talentů", každopádně rád jmenuji Michaela Hankeho. Nové jméno, pro mě obrovské překvapení, do jisté míry mimosystémový fotograf, jeho práce však dokáže obstát i v současném světě. A to je dobrá zpráva, ujištění, stále to funguje.

© Aleš JungmannVolná tvorba © Aleš Jungmann

  • Jak tě postihla vládní nařízení v letošní situaci kolem COVID a pozoroval jsi nějakou změnu ve fotografické praxi?

Měl jsem štěstí, že mě zaškrcení ekonomiky zatím nedohnalo existenčně. Začátek roku, který mám jinak pokaždé sezónně slabší, jsem měl naštěstí naopak historicky nejlepší. Vytvořil jsem si tak dobrý polštář k přežití. I v době karantény jsem seděl doma u počítače a upravoval dříve nafocené zakázky, někdy totiž dostavám od zákazníka výběr z náhledů ke zpracování i s tříměsíčním zpožděním.

Na začátku, kdy venku řádil neznámý "smrtící virus", všechno bylo zavřené, nebyly žádná nové zakázky k focení, to byl samozřejmě šok. Pak se to přes prázdniny celkem vrátilo k normálu. Změny jsou. Například jsem od té doby nefotil žádný hotel. Tento týden jsem měl konečně fotit v Hiltonu redesign fitness a wellness, jenomže nemají kvůli čerstvým omezením napuštěný bazén. Velkou část objemu mých zakázek představují také nové kanceláře nadnárodních korporací, otázkou je, jestli se budou s nástupem nucených home office režimů i dále ve stejném rozsahu otevírat.

Když to shrnu: dlouhodobá ekonomická omezení, pokud budou trvat opravdu příliš dlouho, postihnou zcela jistě přeneseně nepřímo i přímým zásahem moji fotografickou praxi, obživu i osobní život.

  • Na jakém projektu aktuálně pracuješ a co tě na tom nejvíc baví?

Nemám žádný pracovní rozsáhlý projekt, moje typická zakázka je jednotlivá realizace. Posledním větším projektem byla aktualizace Wallpaper Prague Guide, kde bylo asi 25 nových míst. Nedávno vyšla, COVIDu navzdory, kniha Volmanova vila. Ze zakázek za poslední rok mám radost z focení pro architekty Rajniše s Kubíkem nebo pro architekta Šépku, kde vidím mimořádnou architekturu.

Mimopracovně se snažím občas vyfotit krajinu, to se mi letos daří lépe než dříve. Je to taková pro mne hodně intimní záležitost, navenek asi ne moc atraktivní. Většinou černobílá křoví. :-)

  • Aleši, jsem rád, že znám lidi jako ty a mám se od nich mnoho co učit. Děkuji za rozhovor. 

© Aleš JungmannVolná tvorba © Aleš Jungmann

Máte chuť se dále posunout ve focení architektury? Pročtěte si náš článek Jak vybrat nejlepší techniku na focení architektury, nebo rovnou navštivte jeden z našich kurzů fotografie architektury. Pokud míříte s foťákem do města, možná najdete užitečnou radu i v článku 10+1 tip na focení města.

Autor rozhovoru: Václav Křížek

FUJIFILM GFX 50S
FUJIFILM GFX 50S

kombinace středoformátového snímače 43,8?32,9 mm s rozlišením 51,4 Mpx (formát FUJIFILM G) a kompaktního těla bezzrcadlovky, obrazový procesor X Processor Pro, hmotnost pouze 825g/920g včetně EVF (cca 60% obvyklé váhy středoformátu)

119 990,-

Související články

Marie Bartošová: Nejdůležitější je studovat světlo

Marie Bartošová: Nejdůležitější je studovat světlo

Insight: Štěpán Hon - Dokumentující život až na dřeň!

Insight: Štěpán Hon - Dokumentující život až na dřeň!

Bohuslav Hybrant: Ke glamour a aktu jsem se dostal vlastně náhodou

Bohuslav Hybrant: Ke glamour a aktu jsem se dostal...

Servisní knížka plná výhod
  • 4 servisní prohlídky
  • základní kurz ovládání zrcadlovky
  • 300 Kč poukázka na tisk fotografií

Kompletní informace »

Čekejte prosím...

Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací

Rozumím