Fototipy

Zdeněk Bardon radí: Vyfoť si svoje startrails

3. 8. 2023 | 6 minut čtení

Fotografie noční oblohy patří k nejpůsobivějším snímkům, které může fotograf vytvořit. Jak jich ale docílit? Zkušený astrofotograf Zdeněk Bardon vám v miniseriálu věnovanému různým odvětvím astrofotografie prozradí, jak pořídit snímky, ze kterých bude přecházet zrak. V prvním díle se zaměříme na startrails neboli snímky otáčející se nebeské klenby, na nichž jsou vidět dráhy hvězd.

Jak začít a připravit se na focení?

stativ - astrofotografie možná vypadá složitě, ale není tomu tak. Prvním velmi důležitým prvkem je precizní stativ. Je dobré si jej vybrat osobně a ne po internetu, protože je potřeba zkontrolovat tuhost konstrukce a funkci aretačních šroubů či matic. Můj tip zní takto - jeho nosnost by měla být alespoň 2x či 3x větší než kompletní "náklad" vybavení. Nepřítelem je totiž chvění!
kulová hlava - nevyplácí se ušetřit peníze na tomto důležitém kusu vybavení. Určitě je dobré mít takovou kulovou hlavu, která má hladký chod, a to i za velkého chladu. Užitečná nosnost by měla být alespoň dvojnásobek zátěže.
fotoaparát - obecně lze použít cokoliv, ale nejlepší je buď továrně upravená zrcadlovka na snímání vesmíru anebo mnohem levnější upravená bazarová zrcadlovka, která má odstraněný filtr před čipem.

Jedním z důležitých / orientačních parametrů je velikost pixelů na čipu. Obecně platí: čím větší, tím lepší. Větší totiž zachytí více světla. Vědecké kamery mají totiž velké pixely a rozlišení třeba "jen" 4 000 x 4 000. Ovšem pro jednoduché začátky postačí i kompakt. Důležité je začít!
optika - toto je nejdůležitější a také nejdražší součást vybavení. Proto je tomuto tak významnému vybavení třeba věnovat velkou pozornost. Obecně platí, že čím vyšší světelnost, tím lepší. To je sice pravda, ale u levných objektivů a při vysoké světelnosti je většinou největším problémem koma. Tato vada na výsledném snímku vypadá jako "hejno ptáků", a to obzvlášť v rozích obrazu.

Omezit tuto vadu je možné zvýšením clonového čísla, ale tím se musí protáhnout expozice, nebo zvýšit citlivost. Takže nalézt tu správnou kombinaci vzhledem k investici je opravdu dílo hodné dobrého technika. Rada zní: pokud je to možné, tak objektiv na hvězdách vyzkoušejte. Pozemní cíle za dne neprozradí téměř nic, ale hvězdy jsou bodové zdroje a ty čočky skutečně prověří. Předejdete tak velkému zklamání.

Nastavení zrcadlovky a objektivu

vždy snímáme do formátu RAW
aktivujte funkci před-sklopení zrcátka. Omezíte chvění!
vypnout úplně všechna automatická nastavení včetně zaostřování a stabilizace
vypnout redukci šumu - tato funkce šum do snímku spíše zanáší než eliminuje
nechte fotoaparát spolu s objektivem alespoň hodinu temperovat na teplotu okolní atmosféry

Fotografujeme dráhy hvězd neboli startrails

Opovrhované a někdy i nenáviděné snímky otáčející se nebeské klenby jsou v astrofotografii relativně jednoduchou disciplínou, avšak všechno má své ale.
Obecný návod na internetu zní takto - udělejte hodinovou expozici. To je ale nesmysl! Mnohem lepší je udělat mnoho krátkých expozic na statickém stativu a ty pak poskládat. Dlouhé expozice neúměrně zahřívají čip a zásadně se zvyšuje šum.
Osobně snímky typu startrails vytvářím v tom případě, kdy například čekám na správnou pozici Mléčné dráhy a nebo nějakou kompozici.
Pro expozici doporučuji použít výpočet / pravidlo 500:

To znamená například: bezrozměrné číslo 500 vydělíme ohniskovou vzdáleností objektivu, řekněme 20, a výsledek je hodnota expozice v sekundách. V našem případě 25. Ještě jednou názorněji: 500 : 20 = 25.

Zaostřujeme ručně pomocí funkce Live View.
Vždy použijeme intervalometr. Vždy! Časové mezery mezi snímky musejí být co nejmenší.
Udělejte si kontrolní snímek a podívejte se na hodnotu histogramu. Měl by být alespoň někde v polovině rozsahu.
Udělejte třeba i více než 100 - 200 snímků.
Pokud to uděláte takto, tak máte šanci na tři snímky a jednu animaci "jednou ranou". To znamená - stratrails, krajinářskou astrofoto, a pokud v obrazovém poli exploduje např meteor, tak je další zajímavý snímek na světě. Pokud snímky poskládáte ve vhodném programu, dostanete i animaci rotace zeměkoule.
Každého jistě napadne, s jakou citlivostí se má exponovat. Vše záleží na optice, respektive na její světelnosti. Raději uvedu příklad: pro objektiv ZEISS Milvus 18 mm f/2,8 bych použil ISO 1 600 až 2 000 (Nikon D810a).
Můj tip: pokud chcete mít pouze dráhy hvězd, tak nejprve si vyfotografujte precizně zaostřené popředí. Pak mírně rozostřete objektiv a nasnímejte hvězdy. Kolečka hvězd budou větší, barevnější a ty malé zmizí. Působivý snímek je na světě!
Vhodný program pro skládání je například StarStaX.

Pokud se vám podaří udělat nějaký hezký snímek hvězdných drah, nemusíte jej nechat v šuplíku, ale můžete je zaslat do soutěže České astronomické společnosti, která slaví již patnácté narozeniny a jmenuje se Česká astrofotografie měsíce.

Příklad, jak lze z fotografování drah hvězd vytvořit dva různé snímky:

Startrails, ESO observatoř, La Silla, Chile © Zdeněk Bardon Stratrails, ESO observatoř, La Silla, Chile; Nikon D810A, ZEISS Milvus 18 mm f/2,8, EXIF: 150 x 25 sec, ISO 2400

Mléčná dráha nad observatoří NTT, ESO observatoř, La Silla, Chile; Nikon D810A, ZEISS Milvus 18 mm f/2,8, EXIF: 15 x 25 sec, ISO 2400

Startrails, jižní pól nad radioteleskopem SEST, ESO observatoř, La Silla, Chile © Zdeněk Bardon Stratrails, Jižní pól nad radioteleskopem SEST ESO observatoř, La Silla, Chile; Nikon D810A, ZEISS Milvus 18 mm f/2,8, EXIF: 80 x 120 sec, ISO 1600