Panasonic DC-G9

Popis

​

Po předprodukčním kusu, který jsme zkoušeli už na podzim, jsme nyní otestovali už plně funkční, tedy prodejní kus, takže jsme naši recenzi doplnili o ukázkové fotografie v plném rozlišení. Samozřejmě nechybí ani ukázka snímku s rozlišením cca 80 Mpx, jedná se o úplně poslední ukázkovou fotografii. 

Co je nového

Nové je v podstatě úplně všechno. Panasonic se totiž rozhodl, že nabídne skutečně profesionální přístroj i těm nejnáročnějším fotografům. Ano, můžete namítnout, že stávající vlajková loď, model Panasonic GH5, je určen právě profesionálům. Máte samozřejmě pravdu, profesionálům ano, ale nikoliv fotografům. GH5 patří především do rukou kameramanů, jeho konstrukce a ovládání jsou uzpůsobeny natáčení videa.

Panasonic tedy postavil zbrusu nový přístroj, který sice označením zapadá do zavedené řady, ale troufnu si říci, že z předchozího modelu Panasonic G7 moc nezůstalo. G9 je prostě úplně jiný, úplně nový.

Autofokus a sériové snímání

Donedávna patřilo pomyslné první místo už zmíněnému Olympusu E-M1 Mark II, který zvládal automaticky zaostřovat do úctyhodných 18 snímků za sekundu. To je pořádný fofr… Za nějaký čase se ale objevil Sony A9 a ještě další dva snímky přidal. Tedy je schopný zaostřovat do 20 sn/s. Ale to už srovnáváme přístroje jiných kategorií (a to i cenových, Sony A9 je zhruba o 100 000 Kč dražší) a tedy s jinou cílovou skupinou, přístroje určené pro jiné fotografy. Panasonic G9 umí to samé co Sony, také 20 sn/s včetně autofokusu, ale navíc ještě nabízí malé rozměry snímače a tedy i malé rozměry optiky.

Trochu mimo mísu:
Možná si v tuhle chvíli řeknete, co to povídám? Poslední dobou se přece bere Fullframe snímač za to nejlepší… ? Ne pro všechny typy fotografie. Malý snímač je právě ohromnou výhodou všude tam, kde se používají extrémně dlouhé teleobjektivy, třeba při focení sportu, ale také (a to především) při focení wildlife - divoce žijících zvířat. Možná jste už slyšeli o Rostislavu Stachovi, nebo o Petru Bambouskovi. Oba profi fotografové divoké přírody a v loňském roce oba přešli z profi fullframe přístrojů a velkých teleobjektivů na Micro 4/3 systém od Olympusu. Důvod byl jednoduchý: výrazně menší rozměry a hmotnost celé výbavy a kvalita fotek na stejné úrovni. Totiž mít na focení zvířat malou a lehkou výbavu je neuvěřitelná výhoda. Jste daleko pohotovější, vše snadno unesete a pokud máte i slušně fungující stabilizátor obrazu, v podstatě nepotřebujete stativ.

Grip, joystick a stavový displej

Zcela nový je jednak celkový design, kterému na první pohled vévodí mohutný grip, česky by se asi řeklo úchop, nebo madlo… :) Grip je skvěle tvarován, je dostatečně hluboký a perfektně sedne do ruky, což podstatně zlepšuje práci s většími objektivy. Další podstatnou novinkou je podsvícený stavový displej, na kterém můžete kontrolovat základní nastavení přístroje. Skoro se mi chce říci, že stavový displej si výrobci zvykli montovat do všech přístrojů, se kterými se dá seriózně pracovat.

Když je přístroj vybaven celkem 225 zaostřovacími body, je pro rychlou volbu toho správného de facto nepostradatelný joystick. Vím, některé přístroje ho nemají a taky to jde, ale s joystickem je to o dost rychlejší a pohodlnější. Jenom by mohl být o fous větší, po hmatu se mi někdy docela těžko hledal.

Pro volbu ostřicího bodu ale můžete při pohledu do hledáčku využít i zadní displej, který pak funguje v podstatě podobně, jako TouchPad u notebooků. Je to docela příjemná možnost a v některých situacích mi připadá i daleko lepší, než oužití joysticku. 

Ohromný hledáček s obnovovací frekvencí 120 sn/s

Nový hledáček je jednou z věcí, které na mě udělaly největší dojem. Je perfektní a vlastně mu nemám vůbec co vytknout. Se zvětšením 0,83x je to patrně největší elektronický hledáček, jaký jsem viděl. Jeho velkou výhodou je kromě obnovovací frekvence 120 sn/s ale také to, že je možné obraz v hledáčku i zmenšit, abyste měli snadnější kontrolu nad celým obrazovým polem třeba v případě, že nosíte brýle… Rozlišení 3 680 tisíc bodů je víc než dost, vůbec jsem nevnímal, že se dívám přes elektronický hledáček. Tedy kromě nočního focení, to jsem viděl samozřejmě daleko víc než pouhým okem, nebo hledáčkem zrcadlovky.

Snímač, režim s vysokým rozlišením až 80 Mpx

Na samotném snímači jsem neviděl nic zvláštního, má rozlišení cca 20 Mpx a je bez low-pass filtru. Kvalitu fotek můžete posoudit na ukázkových snímcích, myslím, že je perfektní.

Na co ale musím upozornit v každém případě, to je režim vysokého rozlišení. Novinka je to u Panasonicu, někteří jiní výrobci už tento režim používají a říkají mu Pixel shift. Jde o to, že přístroj pořídí několik snímků (v tomto případě osm) a při tom vždy posune snímačem o jeden pixel, čímž dostane pro každý pixel kompletní barevnou informaci. Znamená to, že má výsledný snímek daleko víc detailů. A zároveň dosahuje rozlišení 10368x7776 px, tedy cca 80 Mpx. A tak vysokého rozlišení dosáhnete pouze s některými středoformátovými přístroji za řádově vyšší cenu… Asi ani nemusím zdůrazňovat, že tento typ snímání se hodí pouze na statické snímky. Zkoušel jsem jen tak pro zábavu noční fotku z okna a stopy po světlech jedoucích aut jsou prostě přerušované. Ale jinak vypadá snímek perfektně. Asi ale nemusím nijak zdůrazňovat, že při tak vysokém rozlišení musíte zákonitě narazit na limity optiky. Je s podivem, že alespoň některé objektivy určené pro docela malé snímače jsou schopny tak vysoké rozlišení vykreslit. Přirozeně, že nejlepší ostrost najdete ve středu snímku, zatímco okraje jsou na tom hůř...

6K Photo

Panasonic už několik let využívá funkci 4K Photo hned v několika režimech, výsledkem jsou snímky s rozlišením cca 8 Mpx, což z dnešního pohledu není nijak mnoho. No, ono to bohatě stačí i na tisk fotky formátu A4, ale to mnoha fotografům přijde málo… G9 tedy přichází s funkcí 6K Photo (4K samozřejmě umí také) s rozlišením cca 18 Mpx a to už je přece jen jiná káva. 6K Photo pracuje rychlostí 30 sn/s, zatímco 4K Photo fotí rychlostí 60 sn/s, takže se hodí pro zachycení ještě rychlejších pohybů, než by zvládlo v rozlišení 6K.

Stabilizátor 6,5 EV

Další novinkou a další silnou stránkou je nový stabilizátor. Je (už tradičně) tzv. pětiosý a dokáže kombinovat účinek optického stabilizátoru v objektivu s mechanickým stabilizátorem snímače. Výsledkem je ostrý obraz vyfocený z ruky s expozičními časy delšími o 6,5 EV proti fotkám bez stabilizátoru. Zní to skoro až kosmicky, ale opravdu to funguje. Zkoušel jsem z ruky časy kolem 1 s a k mému překvapení byly fotky ostré. Ale s novým objektivem Panasonic LEICA 200/2,8 Power O.I.S. se stabilizátor choval podivně, obraz v hledáčku občas docela hodně poskočil… Dávám to za vinu tomu, že objektiv byl předprodukční a neměl tedy finální firmware, takže se ještě nedokázal domluvit s tělem tak dobře, jak by bylo potřeba. Ale s objektivem 12-60mm vše fungovalo naprosto vzorně.

Další novinky

• Supertichá elektromagnetická závěrka s potlačeným Shutter Shock efektem a životností 200k
• 3D kontrola barev a nový system redukce šumu High Precision Multi Process NR
• Až o 25% (1/3EV) vyšší dynamický rozsah ve světlech
• Nové antireflexní vrstvy na snímači pro potlačení duchů a přezáření
• Extra úsporný režim až 920 snímků na 1 nabití
• Rozsah citlivosti ISO 100-25600 a sériové snímání 30fps (4K) a 9fps (16M)
• Video 4K 3840x2160/50p a FullHD z celé plochy snímače s přímým výstupem na HDMI monitor 4:2:2 8bit
• Obrazové profily Cinelike D, Cinelike V,
• Rychlo a pomalosběrná kamera 48fps – 150fps, vstup pro externí mikrofon 3,5 jack
• Duální sloty pro SD karty s podporou UHS-II a Relay Rec, Backup Rec nebo Allocation Rec
• Nové režimy pro focení světelných efektů (ohňostroje) a černobílou fotografii
• Retušovací funkce, nastavení křivek a RAW development přímo v přístroji
• WiFi, Bluetooth 4.2 konektivita s QR kódy s přímým ovládáním expozice, USB 3.1
• Podpora Lumix Tether pro ovládání a pořizování foto/video záznamu přímo z PC
• Možnost nabíjení/napájení přístroje přímo přes standardní USB Micro-B konektor
• Tělo z hořčíkové slitiny s profesionální certifikací odolné dešti, prachu, mrazu s podporou vertikálního gripu

Porovnání s konkurencí

Autofokus, rychlost a spolehlivost

Systém automatického ostření využívá 225 zaostřovacích bodů a pracuje opravdu velice rychle. Výrobce uvádí, že je schopen zaostřit za 0,04s (480 sn/s) a že se jedná o nejrychlejší autofokus na světě. Neměl jsem možnost přímého porovnání, ale klidně bych tomu věřil, zaostřuje opravdu bleskově rychle. Moc se mi líbila také citlivost autofokusu při focení za špatných světelných podmínek. Fotil jsem v situacích, kdy mívám se zrcadlovkou Nikon D810 a světelným objektivem už hodně problémy a velice často se mi stává, že mi fotka prostě uteče jen proto, že zrcadlovka není schopna zaostřit. Ve stejných situacích zaostřoval Panasonic G9 mnohonásobně rychleji a hlavně spolehlivěji. Problémy nastaly pouze v situaci, kdy byl hlavní objekt tmavší, než pozadí. Pak se autofokus nemohl chytit, ale to je vlastně naprosto běžná situace. Tedy velice chválím citlivost a rychlost ostření při velice špatných světelných podmínkách - myšleno skutečně skoro potmě.

Za dobrého světla fungovalo ostření naprosto bezchybně a přesně, pokud jsem zaostřoval na statické objekty. Férově musím říci, že průběžné zaostřování na mě působilo trochu rozporuplným dojmem. Foťák totiž bleskově zaostřil tam, kam mířil ostřicí bod, ale neustále lehce přeostřoval tam a zpět a hledal správnou rovinu ostrosti. Při prohlížení fotek jsem musel uznat, že správně zaostrená byla většina snímků, ale popravdě řečeno při pohledu do hledáčku to vypadalo jinak. Na vině může být (a osobně si myslím, že to tak bude) fakt, že Panasonic nepoužívá fázovou detekci, ale kontrastní ostření, které pro správnou činnost to přeostření tam a zpět prostě potřebuje. Při zaostřování na běžícího černého psa v lese nebylo průběžné ostření zdaleka tak úspěšné, jako v případě kajakářů. Ukazuje se, že pokud je objekt dostatečně kontrastní, tak AF systém průběžné ostření docela zvládá, ale rychlý a ještě k tomu černý pes tuto podmínku evidentně nesplnil. Mám už mnohokrát vyzkoušeno, že focení černého psa zvládá málokterý přístroj...

Co ale fungovalo opravdu perfektně, to bylo sledování objektu, který jsem namáčknutím spouště označil. Zaostřovací bod se nenechal zmást a vždy mířil přesně tam, kam měl. Skvělá je i detekce tváře a bližšího oka, které je zároveň vyznačeno křížkem. Bylo hezké sledovat, jak křížek ihned přeskočil na druhé oko v případě, že se obličej otočil.

Když to shrnu, tak musím autofokus jednoznačně pochválit, je skutečně neuvěřitelně rychlý a až nečekaně výkonný při špatném světle.

Kvalita obrazu

Skoro se mi chce říci, že kvalitu fotek snad už ani nemá moc cenu řešit. Poslední dobou jsem se totiž nesetkal s přístrojem, který by měl v tomto ohledu nějaké větší problémy. Samozřejmě se najdou modely, které nad ostatní vyčnívají, ale těch moc není. Nicméně u "GéDevítky" jsem neměl problém prakticky s ničím. Šum při nastavení vysokých citlivostí je velice dobře redukován, takže se vůbec nemusíte obávat fotit třeba na ISO 6 400, schválně se podívejte na ukázku (jedna z posledních fotek, snímek dámy v brýlích). Je ale fakt, že na některých snímcích dochází ke ztrátě jemných detailů, takže bych doporučil buď nastavit v menu nižší redukci šumu a nebo fotit do RAWu a snímky citlivěji odšumit při zpracování v počítači.

Jako u ostatních fotoaparátů máte i zde možnost vybrat si vhodný režim sytosti barev, což využijete především při focení do formátu JPEG. Při focení do RAWu si samozřejmě všechny parametry obrazu můžete nastavit až při zpracování snímků v počítači.