TOKINA 16-28 mm f/2,8 FF Opera

Popis

Recenze TOKINA 16-28 mm f/2,8 FF Opera

Širokoúhlé objektivy mám prostě rád. Čím širší je úhel záběru, tím zajímavější a zábavnější je focení. Kdo širokáče používá stejně rád jako já, ten ví, že je znát každý milimetr na ohniskové vzdálenosti, hodně se to projeví na úhlu záběru. Nejkratší ohnisková vzdálenost 16 mm, to je opravdu hodně široký záběr (na fullframe přístroji je to 107,1°), který využijí krajináři, nebo reportéři, kteří ocení světelnost f/2,8 v celém rozsahu zoomu, ale také rychlé automatické ostření. 

Konkurence

Zoomů s nejkratším ohniskem 16 mm a světelností f/2,8 je docela dost, nabízejí je asi skoro všichni výrobci. Některé dokonce začínají na ještě kratších ohniscích. 

Nikon 14-24// f/2,8G ED platí už od svého představení za etalon kvality mezi širokoúhlými objektivy a to i mezi těmi pevnými. Je perfektní ve všech směrech a s Tokinou má společnou vypouklou přední čočku, což znemožňuje použití klasických šroubovacích filtrů. Se speciálním držákem ale můžete použít systémové zasouvací filtry běžně používané v krajinářské fotografii. Podobnou konstrukci má i SIGMA 14-24 mm f/2,8 DG HSM Art, který je také vynikající.

Canon nabízí objektiv EF 16-35/2,8L USM III, ale také jedinečný Canon EF 11-24 mm F4L USM. Ta “šestnáct-pětatřicítka” v poslední verzi se opravdu povedla a to samé se dá říci i o unikátním objektivu 11-24 mm (také s vypouklou přední čočkou). I Sony má v nabídce model Sony FE 16-35/2,8 GM, který je podobně jako ostatní zmíněné objektivy také špičkový.

Nesmíme ale zapomenout na Tamron 15-30 mm f/2,8 Di VC USD G2. Opticky je také špičkový, světelnost má stejnou, naprosto srovnatelný je i úhel záběru. Výhodou Tamronu je elektromagneticky ovládaná clona ve verzi pro Nikon. Tedy mezi tělem a objektivem už není žádný mechanický přenos, najdete už jen elektronické kontakty. 

Další velkou výhodou Tamronu je stabilizátor obrazu - tuhle praktickou vychytávku dokonce nenabízí ani žádný z výše jmenovaných konkurentů. Stabilizátor obrazu umožňuje použití daleko delších expozičních časů bez použití stativu, což bude pro mnoho fotografů určitě velmi zajímavé.

TOKINA 16-28 mm f/2,8 FF Opera má ale oproti všem uvedeným konkurentům jednu podstatnou výhodu: zhruba poloviční cenu. A to je argument, na který slyší nejeden fotograf a to hlavně v případě, když je levnější objektiv v ostatních ohledech naprosto srovnatelný.

Pro koho je vhodný

TOKINA 16-28 mm f/2,8 FF Opera je prostě extrémně širokoúhlý, úhel záběru je cca 107,1° a to je opravdu hodně. Perfektně se tedy hodí třeba pro fotografování krajiny, kde dokáže dokonale zvýraznit popředí při maximální hloubce ostrosti. Samozřejmě se perfektně hodí i na reportáže, kde můžete skvěle využít velké hloubky ostrosti, ale pak je nutné počítat s tím, že okraje záběru zcela zdeformují všechny obličeje nebo končetiny, které nabývají naprosto nepřirozených tvarů. Stačí ale zazoomovat a hned se to zlepší, nejdelší ohnisko 28 mm se na focení reportáží používá docela běžně.

Kvalita obrazu

Samozřejmě mě velice zajímala ostrost, ta je pro spoustu fotografů zásadním ukazatelem pro rozhodnutí, zda si daný objektiv vybrat. Ostrost je ve středu snímku velice dobrá už a plně otevřenou clonu a s přicloněním se samozřejmě ještě zlepšuje. Maximum je cca na cloně f/8 až f/11, což je docela obvyklé. Ještě clona f/16 je velmi dobře použitelná, při vyšším zaclonění už začíná kresbu znehodnocovat difrakce - poslední ukázkový snímek je vyfocen na clonu f/22, tak můžete posoudit sami. Trochu menší radost jsem ale měl z ostrosti v okrajích. Stejně jako u naprosté většiny podobně širokoúhlých objektivů jsou okraje snímku měkčí, ale naštěstí to není zase taková tragedie. Horší kresba v okrajích zůstává i po zaclonění, ale myslím, že vzhledem k tak širokému úhlu záběru se to dá tolerovat.

Moc mě ale nepotěšily snímky v protisvětle a se sluncem přímo v záběru. Na několika ukázkových snímcích můžete vidět slunce, ale také nějaké reflexy, které se občas objevují i v situaci, kdy slunce v záběru není. Může za to právě vypouklá přední čočka, která by potřebovala účinnější sluneční clonu, ale tím by výrazně vzrostly rozměry objektivu. Krajináři si s reflexy dokážou poradit, ale reportéři s touto vlastností musí počítat.

Chromatická aberace není ani zdaleka takovým problémem, jak by se u takového objektivu dalo čekat. Ukázkové snímky jsou toho důkazem. Všechny jsou převedeny z RAWu pouze s úpravami jasu a barevnosti, bez doostřování a bez jakýchkoliv korekcí optických vad objektivu v programu Capture One. Aberace se na kontrastních hranách sice vyskytuje, ale podle mého názoru je to v naprosto přijatelné míře. Navíc je možné ji softwarově odstranit zcela dokonale, což jsem vyzkoušel, ale pro testovací snímky nepoužil.

Design, ergonomie, ovládací prvky

Když se na objektiv podíváte, jeho design se výrazně liší od starších modelů. S novým a nutno říci, že s daleko modernějším designem přišel jako první vynikající objektiv TOKINA 50 mm f/1,4 FF Opera.

Objektiv má poměrně široký zoomovací prstenec, který je umístěn blíže bajonetu. Nejširší část těla objektivu obepíná zhruba stejně široký zaostřovací prstenec, pozvolně přecházející do pevně integrované sluneční clony. Důvod pro nemožnost demontovat sluneční clonu je jasný: je to velká přední čočka, která je výrazně vypouklá. Pevná sluneční clona tedy slouží jako její ochrana a také znemožňuje nasazení běžných šroubovacích filtrů. Filtry použít můžete, ale pouze prostřednictvím speciálního držáku. 

Díky veliké a vypouklé přední čočce tedy musíte být docela opatrní, aby nedošlo k jejímu znečištění, nebo v nejhorším případě k poškození. Focení za deště tedy není nijak jednoduché, protože i když se snažíte přední člen objektivu chránit, sem tam se na něj nějaká ta dešťová kapka stejně dostane.

Přepínání mezi autofokusem a manuálním zaostřováním zde není řešeno klasickým přepínačem, ale (jak jsme si u Tokiny mohli zvyknout už v minulosti) přesouváním zaostřovacího prstence směrem k tělu. Osobně mám tohle řešení docela rád, pokud je ale dobře mechanicky provedeno, což u tohoto objektivu bez diskusí je. Nedochází k žádnému křížení, zasekávání a podobně.

Autofokus

Vzhledem k tomu, že je objektiv vybaven DC-M (Silent Drive-Module) motorem a že zaostřování probíhá uvnitř, je autofokus nejen tichý, ale také rychlý. Během krátkého testování jsem neměl možnost vyzkoušet focení rychlých akcí, ale podle toho, jak rychle a přesně Tokina zaostřovala, si myslím, že to nebude žádný problém.