Recenze Canon EOS R3: spolehlivost, rychlost, rychlost a ještě jednou rychlost

Popis

Není to ani tak dávno, co Canon představil model EOS 1D X Mark III, který je pro focení sportu bez nejmenších pochybností naprostou špičkou. Už tenkrát jsme se ptali, proč v téhle nejvyšší kategorii Canon nepředstaví bezzrcadlovku, jenže to evidentně ještě nebyl ten správný čas. Až s odstupem mi došlo, že tou dobou ještě nebyly k dispozici potřebné technologie, aby taková bezzrcadlovka mohla podávat požadovaný výkon. A ten čas nastal právě teď.

Canon EOS R3 je profi bezzrcadlovka vybavená vertikálním gripem, takže na pohled dost připomíná (i když je o trochu menší a lehčí) zmíněný EOS 1D X Mark III, mají dokonce stejnou baterku. Při pohledu na zadní stranu ty podobnosti pokračují. Ovládací prvky jsou totiž rozmístěny skoro stejně a k mé velké radosti nechybí ani unikátní dotykové plošky na tlačítcích AF-ON, které slouží k velice rychlé volbě AF bodu. Při tom ale nechybí nic z toho, na co jste si měli možnost zvyknout u EOS R5 a předchozích modelů. Jestliže jsem loni psal, že ovládání u EOS R5 dost připomíná EOS 5D Mark IV, tak u R3 se blíží právě 1D X Mark III. Z obou systémů je tedy použito to nejlepší a případný přechod ze zrcadlovky myslím nebude pro fotografa vůbec žádný problém.

Canon EOS R3 - co mě zaujalo nejvíc

Rychlost, rychlost a ještě jednou rychlost

Rychlost je pro akční focení naprosto zásadní. Nemám na mysli pouze sériové snímání (zde 30 sn/s včetně automatického zaostřování a měření expozice pro každý snímek), nebo automatické zaostřování. V úplném základu jde asi hlavně o rychlost odvádění dat ze snímače a dostatečný výpočetní výkon procesoru, který musí data zpracovat.

Právě nový BSI “skládaný” senzor je tou nejdůležitější součástkou, na které to všechno závisí. Dokáže totiž data odvádět takovou rychlostí, že je bez problémů možné používat pro akční záběry elektronickou závěrku bez obav, že budou na snímku pohybující se objekty deformovány vinou pomalého odečtu. Efekt tzv. “rolling shutter” se v záběrech projevuje skutečně neznatelně a to i při videu. Elektronickou závěrku můžete dokonce použít i při focení s bleskem.

Sledování objektů

Od uvedení modelů Canon EOS R5 a EOS R6 už víme, že si bezzrcadlovky Canon dovedou bez problémů poradit se sledováním různých objektů, nebo že hravě zvládají zaostřování na oko. Jenomže když dokážeme foťáku říci, že se má zaměřit především na lidi, zvířata a nebo vozidla, má to AF systém o to snažší. Pak sám od sebe dokáže ve scéně označit zvolený typ objektu a nic jiného jej už moc nezajímá. Díky tomu je automatické zaostřování se sledováním objektů daleko spolehlivější a málokdy se stane, že by došlo k nechtěnému zaostření třeba na popředí (kmeny stromů, větve a podobně).

Při zaostřování na vozidla si dokonce můžete vybrat, jestli má mít prioritu stroj jako celek a nebo helma závodníka.

Zaostřování okem

Aby to bylo všechno ještě jednodušší a rychlejší, EOS R3 dokáže zaostřit tam, kam se právě díváte. Tenhle systém není u Canonu nový, byl použit už na několika modelech zrcadlovek na film. Tenkrát to ale nefungovalo úplně dobře, protože plocha pokrytí AF senzoru byla poměrně malá a zaostřovacích bodů bylo ještě méně…

Canon EOS R3 ale k zaostřování používá prakticky celý snímač (systém Dual Pixel CMOS AF), takže když je senzor pohybu oka správně nakalibrován, funguje to bezvadně. Právě ta kalibrace na oko uživatele je zásadní a dá se před uložením dokonce ještě několikrát upřesnit pro různé pozice hledáčku vůči oku.

Jestliže máte nakalibrováno, už vás nemusí zajímat ani joystick pro volbu AF bodu, ani dotyková ploška na tlačítcích AF-ON. EOS R3 prostě zaostří tam, kam se podíváte. Stačí se podívat, namáčknout spoušť a autofokus vše ostatní zařídí. Sleduje pohledem označený objekt, dokud máte namáčknutou spoušť a nebo dokud pohledem a opětovným namáčknutím neoznačíte jiný objekt. 

Skvělé je i to, že se dá zaostřování okem vypnout/zapnout stiskem tlačítka, takže v situaci, kdy vám tenhle způsob zaostřování nepřijde vhodný, můžete zaostřovat obvyklým způsobem.

Spolehlivost, rychlost a přesnost automatického zaostřování v praxi

Tohle je vlastně takové shrnutí předchozích odstavců. Jedna věc je kochat se technickými parametry, a druhá je jejich využití při focení. No a tady nezbývá než dodat, že Canon nekecá, opravdu to má vychytané k neuvěření dobře.

Ukázkové snímky mluví samy za sebe, já je jen trochu okomentuji, abyste věděli, čeho si všímat. Fotek jsem zveřejnil nebývale mnoho (přes dvě stovky), abyste si mohli udělat dobrý obrázek o tom, jak to funguje.

Hned zezačátku je série fotek z offroadových závodů, které se jely už na podzim. To jsem měl k dispozici předprodukční kus, který ještě neměl finální firmware. Publikuju je proto, protože už ten předprodukční  firmware fungoval dobře (při kontrole EXIFu jsem zjistil, že výrobní číslo přístroje se shoduje s tím, který jsem testoval nyní, lišil se tedy jen firmware). Jak si můžete prohlédnout, závody se jely mezi stromy a trať byla vymezena červeno - bílou páskou. I když jsou auta MNOHDY v zákrytu za větvemi, stromy a nebo zmíněnou páskou, zaostřeno je snad úplně vždy správně, tedy na auto. Systém detekce objektu musí umět správně detekovat, CO JE zvolený objekt, ale stejně dobře musí poznat, CO NENÍ zvolený objekt. Díky tomu je zaostřeno právě na auto a nikoliv například na pásku, která auto překrývá. Ano, takhle to vypadá logicky, že? Za normálních okolností by totiž autofokus zaostřil na nejbližší kontrastní objekt, na který míříme AF bodem, takže pokud bych nechtěně dostal do jedné přímky AF bod, pásku před autem a samotné auto za páskou, zaostřeno by bylo právě na tu pásku (větev, kmen stromu, ...). A to se u R3 neděje a je to skoro až neuvěřitelné, jak spolehlově a rychle autofokus funguje.

Další "obsáhlejší" série je ze závodů mladých biatlonistů v Letohradu. Tady jsem chtěl v praxi vyzkoušet, jak dobře se fotí s detekcí objlčeje a jak si systém poradí s více tvářemi v záběru. Samotná detekce objičeje a očí při statickém portrétu totiž funguje bezchybně - oko (i zvířecí) je zaostřeno snad  ve 100% případů. Moc mě potěšilo, že podobně dobře to funguje i při focení pohybujících se obličejů. Fotil jsem tak, že jsem měl zapnutý tracking s detekcí tváře a když se blížil lyžař, jen jsem na něj zamířil AF bodem a o víc jsem se nemusel starat. Systém si sám vybral obličej a toho se držel, dokud jsem měl namáčknutou/zmáčknutou spoušť. Pokud bylo v záběru více obličejů, stačilo jen bodem zamířit na jeden z nich a autofokus si ostatních vůbec nevšímal. Samozřejmě jsem zkoušel i umístění AF bodu pouhým pohledem a to funguje také. Ale popravdě jsem tento systém nakonec ani moc nepoužíval, protože aby fungoval opravdu spolehlivě, je potřeba jej několikanásobně nakalibrovat. 

Poslední velká série je ze závodů psích spřežení v Zásadě nedaleko od Jablonce nad Nisou. Ideální podmínky: volná plocha, slunečno, tvrdý sníh, mráz tak akorát, no paráda! Tentokrát byla na řadě detekce domácích mazlíčků, tedy psích obličejů. Protisvětlo nevadí, rychlost nevadí - nevadí vlastně snad vůbec nic. Fotil jsem stejným způsobem, tedy bodem "označit" psa, na kterého chci mít zaostřeno a o víc se opět nemusím starat. Upozorním na dva záběry: jeden je detail obličeje bílého psa. Foceno na ohnisko 500 mm objektivem Canon RF 100-500mm F4.5-7.1 L IS USM (jako naprostá většina ostatních fotek - ten objektiv je bezva), otevřená clona, ISO automaticky (zde hodnota ISO 400) a manuálně nastavený čas 1/4000 s. Pes běžel plnou rychlostí jen pár metrů ode mě a záběr je z okamžiku, kdy už mě míjel bokem. Jak jsem spřežení sledoval, jen jsem rychle švenknul do strany a jenom jsem stačil v hledáčku odhadnout, že jsem aspoň trefil hlavu, byla to opravdu šílená rychlost. Nicméně na snímku vidíte i tak zaostřeno PŘESNĚ na oko... Tedy tahle fotka byla o náhodě, R3 to ale nevěděl. Prostě dělal to, co se po něm chtělo.

Druhý příklad: série několika fotek "dvouspřeží". AF bodem jsem si už z dálky označil psa z našeho pohledu vlevo a fotil jsem, jak se ke mně blíží. Podobně jako v předchozím případě jsem fotil až do okamžiku, kdy spřežení projelo pár metrů po mém boku a poslední snímky série jsem v té rychlosti ani nestačil postřehnout, opět strašný fofry. Při prohlížení fotek mi zase poklesla čelist. Autofokus zaostřoval na označeného psa až do posledního okamžiku - dokonce i tehdy, kdy se v popředí ocitla hlava druhého (úplně stejného) psa...

Řeknu to krátce a jednoduše: autofokus funguje tak, jak si výrobce představoval. Tak, jak jsem si já doposud představit nedokázal.

Volba AF bodu okem a optickým joystickem

Už jsem se zmínil o tom, že pro volbu pozice AF bodu okem je potřeba systém nakalibrovat a pak funguje správně. Samotná kalibrace je jednoduchá: v hledáčku se objeví šedá plocha a na ní bod, na který se musíte dívat. Po potvrzení bod přeskočí jinam, vy se na něj podíváte a opět potvrdíte. Ale ještě před ukončením kalibrace vám R3 nabídne, že můžete celý proces opakovat třeba pro vertikální držení přístroje při focení na výšku. Těch rekalibrací můžete udělat několik a čím víc jich provedete, tím spolehlivěji to funguje. Ostření okem je moc fajn a někdy je k nezaplacení, ale já ho dost často vypínal (jde to snadno stiskem jednoho tlačítka), protože mi někdy připadal zbytečný a v určitých situacích jsem AF systém svými pohledy dokonce mátl. I když jsem měl vybranou například detekci vozidel při těch offroad závodech a R3 auta poznal bezpečně, občas jsem také koukal jinam a foťák "tam" tedy zaostřil. To ale není chyba přístroje, to je chyba fotografa. Když jsem důvěřoval detekci vozidel, nebylo co řešit.

V praxi poprvé jsem vyzkoušel optický joystick a musím říct, že jsem z něj měl snad ještě větší radost než ze zaostřování okem. Je to totiž srovnatelně rychlé a velice přesné. A je to mnohem, mnohem rychlejší ve srovnání s klasickým joystickem, nebo dokonce s čtyřsměrným křížovým voličem. Citlivost dotykové plošky je vysoká a to dokonce i s nasazenými rukavicemi, no paráda. Vlastně mě docela udivilo, že u přístroje, který umožňuje vybírat AF bod okem a ještě k tomu optickým joystickem, najdete i dva klasické joysticky. Nepoužil jsem je ani jednou, podle mého názoru jsou tam zbytečně, jenom zabírají místo. Ale na druhou stranu chápu, že chtěl Canon vyjít vstříc konzervativnějším fotografům zvyklým na zrcadlovkové ovládání.

Kvalita obrazu

Nový snímač vypadá výborně a vypadá to, že není třeba mít žádné obavy ze šumu a ani z dynamického rozsahu, posuďte sami. Zdůraznit musím hlavně šum při nastavení vysokých citlivostí. Vzhledem k tomu, že se jedná o reportérský stroj, který bude používán často za mizerného světla, není žádným překvapením, že citlivosti ISO 32 000 a vyšší jsou stále vynikající. 

Canon EOS R3 - citlivost ISO

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

1.  ISO 100
2.  ISO 200
3.  ISO 400
4.  ISO 800
5.  ISO 1600
6.  ISO 3200
7.  ISO 6400
8.  ISO 12800
9.  ISO 25600
10.  ISO 51200
11.  ISO 102400

Canon EOS R3 - dynamický rozsah

1 2 3 4 5 6 7 8 9

1.  zesvětleno o 4 EV
2.  zesvětleno o 3 EV
3.  zesvětleno o 2 EV
4.  zesvětleno o 1 EV
5.  bez úprav
6.  ztmaveno o 1 EV
7.  ztmaveno o 2 EV
8.  ztmaveno o 3 EV
9.  ztmaveno o 4 EV

Canon EOS R3 - další silné stránky

Je jich hodně a určitě spoustu z nich nezmíním, protože jsem je (zatím) nevyužil - zase tak dlouho jsem R3 půjčený neměl...  :)

• výdrž akumulátoru - s předprodukčním kusem jsem v tomhle ohledu nebyl nijak zvlášť spokojen, protože baterka vydržela jenom cca 700 fotek, tedy něco přes hodinu a půl focení offroad závodů. Nejdříve jsem to přičítal použití elektronické závěrky a ono to nebylo lepší ani s tou mechanickou druhý den. Evidentně to ale bylo předprodukčním firmwarem, protože teď jsem při focení psů nafotil cca 3400 fotek a ukazatel stavu baterky ukazoval ještě 62%. Výdrž baterky tedy naprosto odpovídá tomu, že se jedná o pracovní stroj.
• USB nabíjení - vím, dneska už ho má skoro každý nový foťák. Podle mého názoru je to naprosto vynikající věc. Když jsem dofotil biatlon, čekala mě asi dvouhodinová cesta autem na závody psích spřežení a během této doby se foťák v batohu nabíjel z powerbanky, takže po příjezdu na místo jsem byl připraven.

• integrovaný vertikální grip - velká baterka vždycky zabere nějaké místo, takže integrovaný grip je běžnou součástí spousty profi foťáků. Jeho výhodou je výrazně pohodlnější držení foťáku při focení na výšku, ale tomu je potřeba přizpůsobit i ovládací prvky. Oba joysticky, zadní otočný volič i dvě tlačítka pro volbu AF bodu a blokování expozice tedy najdete na (skoro) stejných místech jak při focení na šířku, tak na výšku.

• elektronická závěrka - nový typ snímače nabízí velice rychlý odečet dat, takže použití elektronické závěrky je úplně bez problémů i při focení rychlého pohybu a použití krátkých expozičních časů. Ani na jednom snímku jsem nezaznamenal žádnou deformaci obrazu známou ze starších snímačů při použití elektronické závěrky. Mechanickou závěrku jsem sice používal, ale vlastně jen proto, abych zjistil nějaké rozdíly. A ty jsem nezjistil.
• nejkratší čas 1/64000s - když už jsem zmínil krátké časy, tak 1/64000 s (při použití elektronické závěrky) vám umožní používat plně otevřenou clonu i u hodně světelných objektivů dokonce i za plného slunce. Ne, že by to bylo bůhvíjak důležité, ale sem tam se to může hodit.
• opravdu rychlé CFExpress karty - tohle nepotřebuje velký komentář. 30 RAWů za sekundu, to je pořádná nálož dat, takže rychlá karta je prostě potřeba. Musím ale poctivě dodat, že rychlou CFExpress kartu s kapacitou 512 GB jsem zapomněl v kanceláři, takže jsem používal SDXC karty UHS-II a ani tak jsem s rychlostí neměl žádný problém.

• výkonný stabilizátor obrazu - opět není potřeba komentář, jeho výkon posuďte sami

Canon EOS R3 - stabilizátor obrazu

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

1.  čas 1/200s
2.  čas 1/125s
3.  čas 1/60s
4.  čas 1/30s
5.  čas 1/15s
6.  čas 1/8s
7.  čas 1/4s
8.  čas 1/2s
9.  čas 1s
10.  čas 2s